Blíží se zápisy… Která škola je vhodná pro mé dítě?

Často kladená otázka, kterou si my rodiče pokládáme, by se dala lépe naformulovat: Která škola je vhodná pro mě jako rodiče?

Pro některé z vás se blíží období rozhodování o tom, kam zapsat dítě do školy nebo do školky. Dnes v rámci legislativy máme hodně možností: zvolit státní školu, soukromou školu, školu bez registrace na ministerstvu školství nebo můžete své dítě vychovávat formou unschoolingu doma. V tomto ohledu nám stát dává svobodu se rozhodnout. Nabídka je ale tak pestrá, že se může stát, že vás myšlenky úplně zahltí … a navíc ty rady z okolí 🙂

Chtěla bych tímto příspěvkem podpořit vaší důvěru ve vás, aby jste naslouchali svým pocitům a vnímali odkud vychází. Obvykle je to řízeno vlastní zkušeností z doby, kdy jste vy rodiče chodili do školy a s jakým přístupem jste se setkali (zda jste se přizpůsobovali – tedy zda jste byli poslušní nebo jste vzdorovali). Je naprosto v pořádku, když se rozhodnete jakkoliv, důležité je, že věříte sami sobě a nejednáte na základě vlivu okolí.

Na stránkách Lví Brány jsem uvedla několik užitečných informací:

Od září 2016 je v provozu Dětský klub Lvíček, svobodné místo pro setkávání dětí od 3 let do 8 let. Ve školním roce 2017/2018 chceme pokračovat stejně jako letos v příjemném rodinném domě v Třebotově.

Přeji všem hezké dny,

Jana

Vlastní tempo ve výuce…

Dnes bych chtěla napsat příspěvek o domácím vzdělávání – tak, jak probíhá u nás, doma, ve Lví Bráně.

Za tři měsíce toho zažijete hodně:

  • pocity radosti ze svobody a vlastní organizace času a prostoru,
  • krásné zážitky, jak se dá trávit čas při učení, které rodič, co chodil do klasické školy, nikdy nemohl zažít,
  • zklamání, že nestíháte všechno, co chcete stihnout,
  • nové, nezvykle intenzivní prožívání a spojení s dítětem, které neodevzdáváte do rukou státních osnov – myslím tím pocity zodpovědnosti za vzdělávání, které necháváte na dítěti a na sobě,
  • a spoustu další vztahů a vazeb se dá popsat, které se výchovou „doma“ otevřou…

… ale tento příspěvek budu věnovat pouze jednomu – REALITA VLASTNÍHO TEMPA DÍTĚTE z pohledu maminky.

Je listopad a podle osnov bychom měli být v matematice, dle knihy od prof. Hejného, na straně 40 – tedy u počítání do 8 (sčítání a odčítání, větší, menší)… to jen tak pro představu, jako referenční bod pro rodiče jako já, který si to stále potřebuje pro sebe hlídat. Vlastně tím sama sebe kontroluji, zda nevybočujeme z normálu… Zde je názorný příklad toho, jak stádový systém ve mě stále zůstává! Realita je taková, že Sofinka si celé učivo jen opakuje, sčítat a odčítat do 10 umí hlavně kvůli existenci kovových penízků, které denně používá při jízdě autobusem. Kolik jí vrátí, když si koupí jízdenku za 6Kč nebo kolik jí chybí, aby si jí mohla koupit. Sešit z matematiky tedy funguje jen jako spojovací článek mezi maminkou a jí, protože tehdy má mou plnou pozornost – tedy vlastně nejde ani trochu o matematiku jako o to, urvat si mámu odpoledne pro sebe, protože jinak jí má brácha Filip při nutných domácích úkolech do školy.

V českém jazyce je to už o dost zajímavější. Velká vnitřní motivace žene Sofinku do pocitů, kdy je na sebe často naštvaná, že si ještě neumí přečíst sama Čtyřlístek. Nebo že chce napsat do deníčku celý příběh o tom, co zažila. Já, maminka se často přistihnu v roli pomocníka, jde ze mě pocit „musíme…“ nebo „měli bychom“ s tím něco udělat. A už to má opačný efekt – tlak se zvýší a Sofinka ztrácí chuť si odpoledne vytáhnout sešit z ČJ. Takže jsme o 10 stran pozadu, tedy vybočujeme snad z normálu? Zde je pak vnitřní práce pro rodiče… Naštěstí dnešní doba nabízí opravdu mnoho možností ke sdílení, seminářů a vzdělávání pro dospělé – třeba intuitivní pedagogika :-), jak si uvědomit, že hodnota člověka se neodvíjí od toho jak moc zapadáme do davu. Mně do cesty teď přišla konference domácího vzdělávání, která se konala v Praze 18. a 19. 11. 2016. Získala jsem spoustu nápadů jak si hrát s písmenky, jak spojovat písmenka, aby se u dítěte nezačali projevovat příznaky dyslexie – což mě napadá, že byl asi můj strach někde uvnitř, protože mně samotné čtení nešlo… Výsledek je ten, že v případě domácího vzdělávání, mám možnost zastavit, získat důvěru v sebe a v Sofinku a pak pokračovat v radosti ze hry a ne ve stresu nad sešitem.

Prvouka – zde se nabízí život sám. Pokračujeme bez sešitu…

Jen ještě doplním, že jsme si začali hrát s Angličtinou (pouze poslech a třeba pexeso) a domlouváme se o využití rodilého mluvčího, který by v klubu Lvíček trávil jeden den v týdnu.

Toliko příspěvek z domova domácího školáka. A protože Sofinka tráví většinu času v klubu Lvíček, kde mám jinou roli, doplníme časem na stránky pohled pedagogický od Hanky, průvodkyně dětského klubu.

Krásný podzim,

Jana

 

První měsíc domácího školáka

… nebo spíš by se příspěvek mohl jmenovat: „Jak se cítí rodiče dom. školáka po prvním měsíci“.

Když budu stručná a nebudu popisovat rozhodovací proces půl roku před tím, tak nejvíce nervozity bylo před 1. září. Zda vlastně vůbec kupovat aktovku, různé pomůcky, nebo že nás nečeká velké halooo kvůli ceremoniálu před budovou státní školy, kdy starosta důležitě promlouvá k dětem, nebo spíš k dospělákům…

Nezvykle nízká hladina stresu, kterou obvykle vytváří okolí, ve mě vyvolala paradoxně stejně nervozitu. A jaké to tedy nakonec bylo?

Aktovku jsem dostala od kamarádky, které se nehodila a tak jsem neodmítla, Sofinka si akorát vybrala penál a s radostí si ho naplnila pastelkami. S Haničkou, průvodkyní, jsme si udělaly výlet do Prahy a vybraly pracovní sešity na čj a mat… Moc dobře jsme si uvědomovaly, že to vybíráme stejně pro sebe a podle sebe. Co můžeme udělat je nabídnout to Sofince a uvidíme, jak jí to sedne. Koupily jsme mat. prof. Hejného, která nás zajímá a to, že výběr padl na čj. genetickou metodou bylo také intuitivně. Prvouku jsme neřešily. Jen jsem si udělala radost a koupila si příručku pro učitele… V té je popsané, kdy co má dítě podle státu zvládnout, což rodič jako já nejprve ocení a vzápětí zjistí, že to vlastně vůbec nepotřebuje. Příručku jsem otevřela jen první dva týdny, ale je pravda, že tipy na hry s dětmi mi pomohly.

A teď k samotnému „učení“. Je to nádhera, pohoda, dítě má opravdu chuť a radost se učit číst a psát. Zažít to na vlastní kůži a nejen o tom číst je krásný pocit. Dopoledne Sofinka tráví s Lucinkou v DK Lvíček, kde tvoří, sportuje, hraje si, vaří, procvičuje hravou formou písmenka, učí se hodiny atd. atd. Odpoledne máme pro sebe… a to přijdou na řadu pracovní sešity, protože Sofinka ví, že mě to baví a tak vlastně ona to dělá se mnou, je to náš společný čas. Není to o tom, že já řeknu „co máš za d.ú., pojď uděláme ho spolu“, tak jako se synem ve 4. třídě a on to stále chce odkládat. Sofinka sama s radostí vytáhne sešit a nalistuje v něm, co se jí líbí a chce zrovna udělat. Večer před spaním si vytáhneme knihu (velké písmena) a čteme – teda ona zkouší číst. A minulý týden to naskočilo. To bylo radosti a já, maminka u toho byla. Spojily se jí písmenka ve slovo a jela další a další. Pak sama sobě poděkovala… to mě fakt dostalo. Matematika je v první třídě pohoda a tak k tomu ani není potřeba nic psát. Nejvíc jí baví počítat peníze, když jede autobusem do Třebotova (má 10, pán jí vrátí 4, a další varianty).

Pokud vás téma domácího vzdělávání zajímá, v zářijovém Pravém domácím časopise je více příspěvků od rodičů. Také se tam můžete dočíst o komunitních školách nebo o unschoolingu v Čechách.

A jestli máte také domácího prvňáčka, budu ráda za sdílení vašich zkušeností na email (jana.koci@lvibrana.cz).

Krásné dny,

Jana

img_20160920_201106

img_20160906_190256

img_20160911_105520

Kroužky… již brzy

V pondělí 3. 10. od 15.00 do 16.00 proběhne keramický kroužek pro první skupinu dětí.

V úterý 4. 10. od 14.00 do 15.00 k nám do Lví Brány přijde Lucinka, průvodkyně dětskou jógou – jsou ještě 3 volná místa.

Ve čtvrtek 6. 10. od 15.00 do 16.30 se sejdou děti přihlášené na tvůrčí odpoledne s artefiletikou.

… začne to víc žít, budeme tvořit, potkávat se a sdílet.

Děti, které chodí do MŠ a ZŠ Třebotov budeme vyzvedávat (na keramiku a artefiletiku ve 14.30, na jógu hned po obědě ve 13.00).

Děti si vyzvedáváte v zázemí Dětského klubu Lvíček, na adrese Pod Vsí 238, nejpozději do 17.00 hodiny.

 

Něco pro dospěláky 🙂

Večer v pondělí 3. 10. od 18.00 se sejdeme a budeme tvořit z keramické hlíny. Více info v letáčku.

Hezké dny všem.

keramika-dospely-002

 

Nový web

Je nás více, co si přáli nový web… a konečně je na světě.

Veliké díky letí k mladé, šikovné dobrovolnici, která si sama „projekt nového webu“ našla na stránkách Um sem um tam. Ty nám zase doporučil jiný dobrý kamarád a vskutku, funguje to.

Potom už „jen“ stačilo stránky naplnit tím, co nám přijde užitečné, i co by vás mohlo potěšit nebo inspirovat.

K praktické části:

  • pro rodiče dětí přihlášených do klubu Lvíček jsme vytvořili RUBRIKU Dětský klub Lvíček , kde budou veškeré aktuální příspěvky. Najdete ji vždy v pravém sloupci ať jste, kde jste.
  • v menu AKTUALITY budeme psát co nás zrovna napadne… někdo tomu říká „blog“.
  • KALENDÁŘ AKCÍ je dobré občas sledovat.
  • ostatní stránky jsou více, méně stálé informace a zas tak často se měnit nebudou… i když, život je plný změn.

Jistě vás během brouzdání napadne, kde se dá něco vylepšit, přidat, či ubrat – prosíme, piště nám, budeme opravdu rádi: info@lvibrana.cz. Děkujeme a přejeme vám hezký den.

Za tým Lví Brány,

Jana

 

p.s. stránky vytvořila Karolína Vyskočilová – Kybernaut.