Dětský klub Lvíček 26. 2. – 9. 3. 2018

Na koberci u polic s hračkami se zmenšuje hromádka kolíčků. Stejnou rychlostí roste hadovi neforemné tělo. Kousek dál na prostěradle namalovaná mřížka se hladově plní barevnými knoflíky- plastovými víčky. Pravidla vymýšlíme s klukama „za chodu“ (třetí dej modrou, pět červených po zelené, pod žlutou bude oranžová atd.)

Oslavili jsme Honzíčkovy narozeniny! Vojtíšek mu přinesl krásnou společenskou hru se zajíčky.

Balicí papír potištěný autíčky. Tak do práce! Vystřihnout, nalepit a jedeme. Barevné cestičky od voskovek vytvořily pestrý labyrint, po kterém autíčka v zastoupení malých prstíků vyrazila k cíli. Pohotovost, rychlost, sladit oko s pohybem ruky a nevyjet z daného směru. Jak dlouho se dokážeš soustředit a nevzdat to?

Dnes vaříme pečené brambory. Vojtíšek se už statečně staví ke kuchyňskému prkýnku: „Takhle krájí táta!“ Mráz za dveřmi cení zoubky, chtěl by i k nám do chaloupky! Máme vřelého přítele, který nás ochrání. Kamínka jsme nakrmili nařezanými polínky, složenými pod oknem domečku.

Po obědě šup na velkou postel, udělat si pohodlné „hnízdečko“ a zavolat tiše pohádku, abychom ji nevyplašili:

Volám, volám pohádečku,

pojď pohádko k nám!

Pojď za námi na chvilečku,

já už poslouchám…

Každý máme svou oblíbenou knížku a vybíráme si od nejstaršího. Tentokrát to byla „Žvanda a Melivo“ od Ester a Milana Starých. Je plná obrázků, které zvou k povídání.

Moc se těším, až se zase třeba v pelíšku setkáme s knihou „Obejmi mě, prosím“ od Przemyslawa Wechterowicze a Emilie dzibakové:

Dojemný příběh o tom, že prosté objetí – pokud je skutečně od srdce- dokáže zázraky. Zkuste to. Obejměte své dítě, společně si čtěte a smějte se roztomilým a vtipným obrázkům.“

Ukazujme dětem, že se máme rádi. Láska je hybnou silou Vesmíru. Budou zdravé a šťastné. Mladá paní, která mi knihu prodávala, ji své čtyřleté holčičce četla už nesčetněkrát. Pochopila jsem, že tuto knihu skutečně potřebuji. A s dojatým zaúpěním: „ Jezuskote!“, jsme si padly do náruče…

Hanka

Dětský klub Lvíček 12. – 23. 2. 2018

Vzduchem poletují rozjásané tóny veselých písniček, plyšový lvíček s barevnou čepičkou na hlavě s  pochopením sleduje naše masopustní rejdění … A sněhuláci na oknech? Překvapením přestali tancovat. Ozdobné domečky, visící na provázku přes chodbu, jakoby tomu našemu opravdovému z ok(n)a vypadly. Balónky se nafukují pýchou, až občas nějaký praskne. Barvičky na obličej neví, kam dřív skočit a papírové tašky z obchodu se brzy mění v bujaré chlapíky. Na barevném stole veledůležitá pizza odevzdaně ubývá zubatým krajkovím. Pirát, medvěd, hastrman, dáma v klobouku, návštěvníci z jiného světa i rozverné „slečny“ v letech… vyrážíme do terénu. U oveček po krátké hře jsme našli bublifuky. Ještě „očešeme“ náš košatý „Bombónovník obecný“, zazpíváme, zatancujeme a vracíme se zpátky do tepla.

Cílem naší děsně tajné výpravy  v den svatého Valentýna bylo podstrčit babičce a dědovi čokoládová srdíčka, aby si nás vůbec nevšimli! Škoda, že jsme je neviděli, když je našli.

A do toho ještě zimní olympijské hry! Hned jsme se šli podívat do mapy, kdeže si to ti dospěláci „hrají“.

Ať jsi zdejší nebo z Korsiky,

z Číny nebo z horké Afriky,

ať jsi z kterékoliv země,

stiskni moji ruku pevně.

Pojď si hrát, pojď si hrát,

můžeš být můj dobrý kamarád.

 

Povídali jsme si o tom, kdo je přítel, jak je hezké, být spolu, jak je svět  zásluhou techniky „malý“, rozmanitý a barevný.

Národy, mějte se rády,

rozeberte barikády.

Vydlážděte k sobě chodník,

svět je náš rodinný podnik…     Zdeněk Svěrák

 

Překážková dráha na zahradě otestovala naši fyzickou kondici.

Olympijské kruhy jsme si vymodelovali, poskládali z šátků, namalovali. I barvičky jsou naši kamarádky. A každá má své vlastnosti, odstíny, rozmary, nálady…

 

Hanka

 

Dětský klub Lvíček 29.1. – 9.2. 2O18

Náš klubík se stále proměňuje neposednýma ručkama dětí, jejich obrázky a výtvory. Nad našimi hlavami se „svérázně“ otáčí papírová zeměkoule („A přece se točí!„), bezovou koncovku občas někdo vysvobodí z pleteného domečku a probudí její naléhavý hlas: „Lidičky, jsme na světě pro radost, ne pro starost!“ Na plotně skotačí hrnec se zeleninovou polévkou a na stole nedávno zasetá řeřicha pyšně vystavuje na odiv svůj zelený kožíšek. Roste téměř raketovou rychlostí. Honzíček s Vojtíškem si dali záležet. Dokonce nemohli probuzenou řeřichu sundat z prstíků: „Koukej, teď já budu řeřicha… Mě nehlídej, hlídej semínka!“

U tabule natahuje svůj dlouhý krk dřevěný jeřáb a kousek dál si hoví prohnuté prkno. Má trpělivou bukovou duši a pestrý život. Už bylo skokánkem, kolébkou, střechou, houpačkou… (Děkujeme našim štědrým přátelům, že mohou bydlet s námi). Sofinka znalecky a s vášní sobě vlastní spojuje elektrický obvod, aby se roztočila vrtule, zablikala kontrolka nebo se ozval zvuk z reproduktoru. Pravda. Nejde si pořád hrát! Někdo musí i pracovat!

Davídek v koutku opatruje svou plyšovou ovečku a „mlčky“ jí vypráví  o svém trápení: „Jak je to vlastně správně? To, co cítím já nebo jak to chce maminka? A kde je ta svoboda?“ V našich pravidlech hned pod sovou je napsáno: „Moje svoboda končí tam, kde začíná ta tvoje.“

Když si bezmyšlenkovitě mažeme med na chleba s máslem, v dospělé hlavě běží každodenní sled povinností. Včela je „automat“ na med, kráva na mléko, slepice na vajíčka. Maso už si nespojujeme s živým tvorem, odděleni od přírody. A přitom právě zvířata bývají léčebným- terapeutickým prostředkem, jak rozumět a pomáhat svému tělu, cítit sounáležitost se vším živým, vrátit se k sobě. I naše zvířátka s námi sdílí malá dobrodružství. Zvlášť kozlík Filípek se umí  přihlásit o pozornost laškovným šťouchnutím: „Tak, kde máš pro mě ten pamlsek?“ … Potom i maso, med, vajíčka,…mají pro nás mnohem větší“ jinou“ hodnotu.

Pro dítě není ani zdaleka tak důležité něco vědět, jako něco cítit“.    Ráchel Garson

Hanka

DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ A ZÁPIS

Lví Brána otevírá rok na 2018/2019:

  • dětský klub Lvíček pro děti od 3 let – děti mají k dispozici zázemí rodinného domu, na návštěvu chodí děda s babičkou, pečují pravidelně o domácí i hospodářská zvířátka, pěstují na zahradě zeleninu, ovoce i sklidí vlastní obilí.

IMG_20180130_102713

  • NOVĚ OD ZÁŘÍ 2018 dětský odpolední klub pro děti na 1. stupni ZŠ se zaměřením na pohyb v přírodě – vycházky, hry, pokusy v přírodě, ale i péče o zvířátka, pěstování.

IMG_20171012_144231

  • letní příměstské tábory pro děti, které proběhnou ve dnech 9. – 13. 7. 2018 (týden přírodních živlů) a 16. – 20. 7. 2018 (týden s angličtinou)

IMG_20170717_111748

  • INTU CAMP pro rodiče a děti – týdenní pobyt v ekocentru Loutí na Slapech (13. – 19. 8.) v doprovodu lektora intuitivní pedagogiky Thomase Pedroliho. Na programu budou večerní mužské a ženské kruhy, během dne bude program pro rodiče a děti se zaměřením na pobyt v přírodě, vyřezávání, koně, intuitivní hry. Celým pobytem se bude prolínat Thomasova práce s emocemi, hranicemi a nehodnocením. JEDNÁ SE O PRVNÍ POBYT TOHOTO DRUHU V ČECHÁCH.

Termíny otevřených dveří a zápisu:

vždy v úterý 13. 2., 20. 3., 15. 5. od 9 do 16 hodin nebo potom v odpoledních hodinách 18. 4. a 5. 6. od 16 do 19 hodin.

Těšíme se na vás v zázemí Lví Brány na adrese Pod Vsí 238, v Třebotově.

Jana (777 351 477) a Lenka (731 262 682).

Dětský klub Lvíček 15. – 26. 1. 2018

„ …Aby nebyl tak sám, postavil si Krtek aspoň sněhuláka. A docela se mu povedl! „Nemůžeš tu, sněhuláku, pořád jen tak stát“, domlouval mu Krtek. A sjel po břiše nejbližší zachumelený kopeček. Bylo to tak legrační, že se sněhulák rozesmál…

A kdo se směje, ten je živý!

A kdo je živý, ten si umí hrát.

Nebo se to co nevidět naučí.…“   Z knihy Krtek a sněhulák (Zd. Miler, H. Doskočilová)

Tak nemarněte čas a učte se! Také jsme si postavili veselého sněhuláka. S hrncem a mrkví. Dlouho nás však u domečku nevítal. Tak jsme si jej namalovali. Jaká krása, přivést na svět sněhuláka vlastními prstíky upatlanými od běloby! Bílo vzbuzuje klid a pohodu, pocit čistoty. Eskymáci, ti se mají!

Eskymácké děti

mají školu z ledu,

učí se tam spolu

eskymáckou abecedu.    Jiří Žáček Eskymácká abeceda

Pokoušeli jsme se postavit iglů z ledových cihliček (kostky cukru), ale nepovedlo se nám to. Nevíte proč? Možná by to věděl tučňáček Pingu z příběhů Otmara Gutmana. Hledali jsme jeho domov v knize MAPY/ Atlas světa jaký svět ještě neviděl (Aleksandra a Daniel Mizielinští). Ač vypadají tučňáci trochu neohrabaně, jsou odvážní a trpěliví, když putují tisíce mil ledovými pláněmi Antarktidy (DVD Putování tučňáků – The Emperorś Journey). Tam bychom nedohlédli ani tím nejdokonalejším dalekohledem. A tak se těšíme pohledem do krasohledu, „krátkohledu“ z toaletního papíru a hledáme pravdu pomocí vhledu, nahlížením do sebe. Ne vždy je to pohled radostný, ale radostná je práce na sobě.

Prohlížíme obrázky „Led(n)ového království“, skládáme pucleso se zvířátky, zpíváme si u piána. Příjemně namasírujeme záda, abychom upekli „štrůdl“a skočná muzika je klíčem, jak uvolnit tělo a „vyprázdnit“ hlavu. Potlačujeme-li to, co tělo cítí, přestane s námi komunikovak, onemocní. Zůstáváme v kontaktu!

Není tanec jako tanec. Nastrojení krasobruslaři ladně mění složité figury a nikdo se neptá, kolik práce předcházelo. I ti naši  to neměli jednoduché. Vystřihnout, vybarvit, voskovkou kopírovat stopu bruslí, přetřít vodovkou. Teď nám zdobí šatnu. Stálo to za to!

Hanka  

Dětský klub Lvíček 2.1. – 12.1.2018

Žít naplno! Jako v ráji na Zemi.“ Nekompromisně hlásá modrý praporek v klubíku – další ukazatel na naší cestě ke štěstí. S nadějí bereme za kliku nového roku a jsme plní očekávání a dobrých předsevzetí. Co nám přinese? Nic překvapivého. Sklidíme zase jen to, co jsme zaseli. Na kouzelném proutku naší budoucnosti, který držíme ve svých rukou, je zlatým písmem napsáno: „Převezmi za sebe zodpovědnost.“ Abychom mohli žít a pracovat s radostí a s vděčností a ne se strachem a z vděčnosti.

Tři králové svou píseň přezpívali, snědli koláč a požehnali našemu domu. Lidičky z obrázků na oknech, kteří spěchali k Betlému, se už rozešli po své práci. Teď se u nás zabydleli veselí sněhuláci, namalovaní na okna barvičkami. Nikam nechvátají, v „ruce“ větvičku, mají sezónu. Možná se i nudí. Máme jim závidět nebo je litovat? Je umění jen tak být. „Snaha zahánět nudu za každou cenu vede k ochuzení vnitřního prožívání“, říká psychiatr Peter Pothe. „Z pohledu mého oblíbeného autora Lao-ć, může být nuda chápána jako soulad se světem, kde se věci dějí samy od sebe. V tomto smyslu bych ji chtěl zažívat co nejčastěji.“

Hm, sněhuláci si mohou užívat ty vzácné chvíle do sytosti, jim kručet v břiše nebude. A navíc, nás práce baví! Pověsit správně písmena D E N E L (leden), zkontrolovat, zda rostlinky v klubíku netrpí žízní, dotvořit kalendář, prozkoumat Sluníčko, nakrájet zeleninu, uvařená vajíčka naladit strunami kráječe na úhledné plátky, struhadlo nakrmit hoblinkami mrkve nebo sýra… A ještě dávat pozor, abychom nešlápli pejskovi na tlapičku: „Člověče, Pacey, ty ses tady rozvalil uprostřed!“ Venku obstarat zvířátka, přisypat ptáčkům… Jsme bohatí.

„Bohatství je mít vnitřní klid, svobodu a pohodu. I kdyby si měl žít o vodě a o chlebu. A líp to ani popsat nesvedu. Není nad to, než mít dobrou náladu. A plynout s věčnou přítomností. A nedívat se ani dozadu ani dopředu.“ „Každý strůjcem svého osudu. A pokud budu naprosto pravdivý a upřímný, tak za svůj život nikoho obviňovat nebudu.“              Honza Volf

Tak „sejme“ jen to nejlepší.

Hanka

Dětský klub Lvíček 11.12. – 22.12. 2017

Skromná sněhová nadílka rozsvítila dětská očka a mrazík jim nabarvil tváře do červena. Škoda, že brzy sníh zmizel, jako když sfoukne cukr z buchty. Na sněhovou peřinu jsme připravení. Dřevěné sáňky nastartujeme raz, dva a ptáčci si mouhou udělat hostinu na semínkových kouličkách, než se jim vrátí „hmyzíci“ ze zimního „hotýlku“.

V klubíku je milo jako vždy.  Na větvičkách přibylo vloček a ptačí budka, na okně ponocný ohlašuje blížící se příchod „Ježíška“i a vedle na obrázku děti spěchají s koledou. Je čas zpívat:

„Pojďme spěšně do Betléma

a vezmeme Ježíškovo, co mu třeba…“       Co mu vezmeme my? Co mu chybí a co potřebuje?

V květináčích na okně se krajkově rdí keramické hvězdičky a stromečky s notami a na sstole papíroví andělíčci  stráží jednoduchý adventní věnec.

Vánoční přáníčka s andílky či s hvězdičkami z naší zlaté pšenice, jsou rozdány. Snad vás potěší aspoň tak jako nás, když jsme je vyráběli. Sdílená radost – dvojnásobná radost!  A proto je dobře, když jsou lidé spolu, když se scházejí, povídají si, pomáhají,jsou veselí a mají se rádi. Když svá „světýlka“ spojíme, nikdo nezůstane stát ve tmě, bude nám teplo  a všichni dobře uvidíme na cestu. A o tom jsou betlémy.  O  vzájemném sdílení.

Výstava v Betlémské kapli nás přijala do své laskavé náruče a my jsme podlehli kouzlu staročeských vánoc. Vždyť je to tak jednoduché a prosté! Těch nápadů, inspirací, vůní, zvuků, barev… Všechny smysly byly nakrmeny dosyta! Notičky s koledami od pana Jurkoviče jsme si odnášeli spolu se stolní hrou „Cesta do Betléma“. Snad to stihneme nastudovat do vánoc.

Když se blíží vánoce

a poletují vločky,

když se peče cukroví

pro děti , psy i kočky,

když se všichni sejdou doma,

nevytáhnou paty,

přišel zase po roce

večer štědrý, zlatý.

Držíme se za ruce

a zpíváme si tiše,

koledy jsou písničky

z vánočního plyše.

Ustelou nám ke spánku

a stromek lesem voní,

do sna tisíc zvonečků

všem lidem tu noc zvoní.               Vánoční – Jan Krůta

Držíme se za ruce, zpíváme koledu“ Štědrý večer nastal…“ a vedle nás vánoční stromeček chrání svými větvemi………. dárky. Děkujeme „Ježíšku“!

Ne všechny dárky se dají dát do krabičky, zabalit. Jsou to ty nejcennější. Opatrujte se!

Veselé vánoce a šťastný Nový rok 2018!

Hanka

 

Dětský klub Lvíček 27.11. – 8.12.

Ve skleněné konvici obětavě čeká bylinkový čaj a pod stolem roste nevzhledné skladiště věcí a různých hraček úměrně se zlátnutím dýňového štrůdlu v rozehřáté troubě. Je vzrušující sledovat, zda se dřív upeče štrůdl nebo se rychleji ztratí Honzíček a Vojtíšek v nekontrolovatelném chaosu vrstvení. Dobře, že máme usměrňující praporky, které jsou pro nás jako turistické značky pro bloudící nebo dopravní značky pro řidiče. „Cesta“ je jasně vymezena. Ovšem jakým způsobem cestujeme, je individuální. Oslavujeme originalitu i jedinečnost každého človíčka!

„… pociťuji hlubokou úctu k tomu starému venkovanu bez jakéhokoliv vzdělání, který dokázal úspěšně dokončit dílo, hodné díla božího.“      (Z knihy Muž, který sázel stromy – Jean Giono)

Nejsme v tom přece sami! Můžeme si pomáhat, protože společně jde všechno líp. Nejprve se postaráme sami o sebe.

Děkujeme, pane Emile Zátopku, že jste předal štafetu!

„…Když nemůžeš, tak přidej víc,

zakřič prostě z plných plic,

že to dáš, na to máš, že to dáš!…“           (Píseň skupiny Mirai)

Ale síly s věkem ubývá. Je potřeba  pomoci. „Ježíškova vnoučata“ mají krásné poslání.

Adventní kalendář z pytlíčků v hliněných květináčcích postupně odkrývá svá drobná tajemství, peklíčko v kamnech si spokojeně pomlaskává a keramický čertík na stole profesionálně testuje svůj červenočerný papírový řetěz, neboť: „Řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek!“ Děti už si pochutnaly na nadílce, kterou jim spravedlivý Mikuláš v noci uložil do připravených, vatou zasněžených, domečků na okně. Ani zvířátka nepřišla zkrátka. Pssssst! Jistě si myslí, že lahodné listy ze špenátu a řepy byly od Mikuláše. Ale my jim to s babičkou a dědou Edou nebudeme vymlouvat.

Myslím, že v životě prostě dostaneme stejně jen to, na co jsme připraveni a co uneseme. V dobrém i ve zlém. Proto Mikuláš, anděl a čert patř odjakživa k sobě.

Pohráli jsme s peříčky, která tu andělé ztratili, sněhové vločky z provázků nám procvičily prstíky a stromečky se zlatým zdobením posloužily jako pozvánka k vánočnímu posezení .

Kdysi jsem si ve starém kalendáři přečetla: „Svět není špatný silou zlých, ale slabostí dobrých!“ Pomáhejme andělům v jejich bohulibé práci a cítíte-li křídla, leťte!

Hanka

 

Dětský klub Lvíček 13.11. – 24.11. 2017

Důvěřuj a neboj se falešných doměnek. To je psáno na dalším barevném praporku nad našimi hlavami. Čas utíká jako voda. Kdo se staví proti proudu a snaží se jej ovládnout, brzy se unaví a vyčerpá. Ale my jsme tady přece pro radost!

Naše nosatá bramborová krasavice je názorným mementem na pomíjivost a relativitu času. Nedávno ještě byla miss mezi bramborami, ale záhy chřadla, chřadla,… až uchřadla.

Méně je někdy více. Jak říká Kubíček: „Já přece všechno zvládnu!“ Položte se na vodu a nechte se nést. Pozorujte. Hrajte si. Důvěřujte sobě i dětem. Užívejme času, který je nám vyměřený hodinami života. Děti si potřebují samy osahat to svoje „kolečko“, aby přišly na to, kam patří, kde je jejich místo. Zapadne-li správně do složitého stroje času, celý vesmír se zachvěje blahem.

JEDEN JE SVĚT

SPOJENÝ V KRUHU

A JEDNO SRDCE POJÍ NÁS
NA JEDNÉ LODI JSME TU SPOLU
MÍSTO JE PRO KAŽDÉHO Z NÁS
JEDEN PUPÍK JE V MÉM STŘEDU

NAVŽDY MĚ POJÍ S POČÁTKEM

NEŽ V LUNĚ MAMINKY JSEM SI PLUL
KDY JEŠTĚ NIC BÝVAL JSEM

A TEĎ TU JSEM!                       Z knihy Jedna, dva, tři, čtyři, pět, s čísly poznáš celý svět – Kateřina a

Markéta Kotkovy

Po stole se plazí korálkový had kolem mechu, kde spí Špalíčkovic rodinka (děda Eda nám pomáhal řezat špalíčky),v květináčích na okně odpočívají větrníčky po hře na schovávanou a z kuchyňky voní babiččina sekaná, která, jak řekla Jolanka: „Chutná božsky“. Uklidíme ze stolu šroubky a matičky, pečlivě vytříděné Vojtíškem a Honzíčkem, podle velikosti, do poličky uložíme hru“Člověče nezlob se“ i s knofklíky a žaludy místo figurek. Ještě rozházené pexeso od dětí z „Bílé laňky“,  aby bylo místo pro hrnec s mrkvovou polévkou. Viktorka oznamuje: „Jé, ten hrnec krásně teplíčkuje!“ Chytneme se za ruce a společně zazpíváme poděkování matičce Zemi, jak se máme hezky.

Příroda stahuje svou sílu do kořenů, chystá se na zimní spánek. Dopřejme si také více klidu a odpočinku, uvědomění si vlastní síly. Vždyť, aby mohl být výdech, musí být nádech. Prodlužující se noc nás přátelsky zve do náruče teplé deky s moudrým průvodcem – bylinkovým čajem…

Hanka

Zprávy ze Lví lupy

Milí rodiče malých průzkumníků,

dnešní setkání Lví lupy jsme začali před školou sběrem drobných suchých větviček pod smrkem, které později vytvořili základ při rozdělávání ohně. V zahradě jsme k nim pak přidali další větvičky a větve, abychom měli dost dřeva na uvaření vody na čaj. Do badatelských deníčku jsme si namalovali celou konstrukci trojnožek, překladu, kotlíku s pokličkou a oheň v ohništi a pak také šípky a další věci na čaj. Mezitím si každý zkusil škrtnout sirkou a rozdělat malý ohýnek nebo zapálit list novin. Ukázali jsme si a ovoněli různé bylinky a dohodli se na dvou příchutích čaje – kopřiva se šípky a máta s jablečnými šlupkami. Výsledné čaje jsme dosladili medem a kdo chtěl tak i ochutnal. Mátovo-jablečný jednoznačně slavil větší úspěch. Od příště nás bude čekat série setkání zaměřených na témata související s počasím, začneme větrem.

Užívejte dlouhé zimní večery.

Klára Ondříčková

MPP_6