Naše principy a hodnoty

Inspirujeme se z dlouholetého studia intuitivní pedagogiky, kde probíhá osobní rozvoj skrze drama, komunikaci a intuitivní hry.

To, co chceme děti naučit, vyžadujeme od nás dospělých, průvodců:

– Být emocionálně nezávislými na chování svého okolí
– Vnitřně dospět k pocitu spokojenosti bez pomoci zvenčí
– Žít v sociálním společenství a přitom neztratit nic ze své svobody
– Konstruktivně a kreativně zacházet s vlastními i cizími nedokonalostmi
– Rozumět sociálním procesům a umět řešit konflikty
– Nahlížet na zavedený systém z různých pohledů

O intuitivní pedagogice

V osmdesátých letech 20. století založil Pär Ahlbom spolu s Merete Lovlie v Järně ve Švédsku školu Solvik. Vychází z kvality učitele, tedy dospělé osoby, která dokáže hlouběji vnímat a chápat dětský svět, dokáže se skutečně vcítit do pozice dítěte a snaží se dosáhnout toho, aby se dítě stalo vnitřně svobodným člověkem, kterého není možné zmanipulovat, který si samostatně utváří svůj vlastní život. Který ví, co chce a neplete si to s tím, co od něho chce jeho okolí nebo společnost. Na to, aby to děti dokázali, musí mít kolem sebe dospělé, kteří jsou sami takoví. Proto hlavním požadavkem, kladeným na učitele v Solviku, je být sám sebou. A stále znovu o to usilovat. Od takového učitele děti nasávají všechno to, co má ve své duši rád. Děti se totiž učí nejen ze slov, ale daleko více z činů a vnitřních postojů učitele. Intuitivní pedagogika má učební plán, ale také se odvíjí od situace, která je prioritou pro přínosně strávený čas. Snaží se důsledně prosazovat ideu výchovy ke svobodě, která je cílem mj. i waldorfské pedagogiky.
Zdroj: Autonomie místo přizpůsobení
Tříletý seminář: Institut pro podporu inovativního vzdělávání

 

6 základních předpokladů vzdělávání podle Petera Graye (výzkumný profesor psychologie)

1) Odpovědnost za vzdělávání – dospělý má v sobě pěstovat maximální důvěru, že dítě je stejně odpovědné za svůj život jako každý jiný. Život bez hodnocení, měření, posuzování, porovnávání.
2) Svoboda si hrát – dítě potřebuje svůj čas na hru, zkoumání a sledování vlastních zájmů stejně jako dospělý potřebuje čas na práci.
3) Hra se vším, co společnost/místní kultura a příroda nabízí – jinak se pro děti stává hra „nudná“. Dítě by mělo mít možnost zažít vše, po čem touží v dostatečné míře (přírodní živly, dobrodružné výpravy s trochou nebezpečí, půtky s kamarády). Prostředky moderní techniky nelze oddělit.
4) „Otevřené dveře“ k různým dospělým – pohlaví a věk dospělých, různé zájmy, různé kulturní zvyky. Podmínkou jsou ale dospělí, kteří děti neposuzují.
5) Věkově smíšené skupiny dětí – kreativita u dětí je mnohem větší, když následují samy sebe navzájem. Čím větší je skupina různě starých dětí, tím méně je potřeba dospělých.
6) Komunita stojí na pevných morálních a demokratických principech.