Intuitivní pedagogika

Na těchto stránkách se dozvíte o INTUITIVNÍ PEDAGOGICE, která se stala „součástí“ Lví Brány. Není to metoda nebo strukturovaná pedagogická koncepce. Jde spíše o přístup k životu a semináře jsou zaměřené na osobní rozvoj.

Čas a místo semináře:

Intuitivní vzdělávání v Čechách organizuje od jara 2014 spolek Intuitivní pedagogika. V roce 2018 začíná již druhý tříletý cyklus, který počítá se třemi setkáními za rok (jarní, letní, podzimní). V sousedním Německu se konaly takové tříleté cykly 4x a někteří vzděláváním prošli celé roky… Tím naznačujeme, že jde spíše o nikdy nekončící osobní rozvoj, tak jako v životě.

Termíny:

JARO středa 28. 3. – neděle 1. 4. 2018, Dieter Schwartz a Peter Živý, Brno – Kaprálův Mlýn

LÉTO úterý 3. 7. – pondělí 9. 7. 2018, Dieter Schwartz, Peter Živý a Par Ahlbom – Kubasova chalupa

PODZIM středa 24. – neděle 28. 10. 2018

Více informací:

www.intuitivnipedagogika.cz

info@intuitivnipedagogika.cz

Jana Kočí, tel. 777 351 477

Co seminář znamená pro mě:

  • poznání základních 4 emocí v sobě; umět je přečíst, nechat rozpustit, projít skrze tělo… kdy se uloží a mohou způsobit bolest; jak s emocemi pracovat při komunikaci s okolím; že konflikt mezi lidmi je jen v nás samotných; proč je dobré, že nám druzí ukazují naše slabá místa
  • hra je přirozená i pro dospělého, je naopak velmi užitečná pro trénování smyslů – tím se více napojíme sami na sebe; co to vlastně znamená „napojit se sám na sebe“ v praxi – na semináři to stále a stále trénujeme; díky intuitivním hrám žijeme více v přítomnosti
  • divadlo… tak trochu konstelace v praktickém životě; zkoušení různých rolí, postojů; práce s vyjadřováním pocitů, nálady, myšlenek; živé obrazy
  • hlas a jeho význam pro člověka, hra s různými tóny, intuitivní zpívání, ozvěny, dechové cvičení a jeho vliv na zdraví člověka
  • svoboda, respekt, důvěra, bezpečí

Fotografie:

ze semináře – léto 2016 v Koněprusích u Berouna

 

Založení školy Solvig ve Švédsku.

Hnutí intuitivní pedagogiky vzniklo ve Švédku před 30 lety z iniciativy Pära Ahlboma (1932) – skladatele, hudebníka, eurytmisty a waldorfského učitele.  V osmdesátých letech spolu s Merete Lovlie založil v Järně ve Švédsku školu Solvik. Skupina kolem Pära Ahlboma se snažila hlouběji pochopit dětský svět, „vzpomenout“ si na to, jak zažívali svět a dospělé kolem sebe ve svém vlastním dětství. Dětský svět se jim přestal jevit jako jakési ideální, čistě positivní období, pochopili, že si děti zažívajé mnohá traumata, která jim způsobují dospělí, aniž by si to sami uvědomovali. Aby člověk byl dobrým učitelem, musí si být těchto věcí vědom, musí se doopravdy dokázat vcítit do duše dítěte.  Zakladatelé školy Solvik ji pokládali za waldorfskou, protože vycházeli z antroposofie a z pedagogických idejí Rudolfa Steinera. Od hlavního proudu waldorfské pedagogiky se však jejich pojetí značně lišilo.

Pär Ahlbom a jeho kolegové ve škole Solvik se snaží dosáhnout toho, aby se dítě stalo vnitřně svobodným člověkem, kterého není možné zmanipulovat, který si samostatně utváří svůj vlastní život. Který ví, co chce a neplete si to s tím, co od něho chce jeho okolí nebo společnost. Na to, aby to děti dokázali, musí mít kolem sebe dospělé, kteří jsou sami takoví. Proto hlavním požadavkem, kladeným na učitele v Solviku, je být sám sebou. A stále znovu o to usilovat. Od takového učitele děti nasávají všechno to, co má ve své duši rád.  Děti se totiž učí nejen ze slov, ale daleko více z činů a vnitřních postojů učitele.

Učební plán je sice rámcově dán, nicméně daleko více než na jiných školách se vychází z pedagogické intuice. To samozřejmě klade velké nároky na učitele. Proto existují školení této intuitivní schopnosti vedené panem Ahlbomem a jeho žáky Marcelem Desaxem, Merete Lövli a Dieterem Schwartzem, které se několikrát do roka konají v Německu, Švédsku, Finsku a dalších zemích. Školení  sestávají z uměleckých a pohybových cvičení a pedagogicko-psychologických rozhovorů.

Poměrně rozšířený je názor, že intuitivní pedagogika je ve skutečnosti určitá lepší alternativa k waldorfské pedagogice. Ve skutečnosti se nejedná o alternativu, spíše o prohloubení waldorfského impulsu, nebo dokonce návrat k pramenům waldorfské pedagogiky. Intuitivní pedagogika se snaží důsledně prosazovat ideu výchovy k svobodě, která je cílem waldorfské pedagogiky. To, že tento ideál bývá v praxi waldorfského mainstreamu ne vždy důsledně uskutečňován, není způsobeno waldorfskými principy, ale nedokonalostí jednotlivých učitelů. K svobodě může totiž vychovávat jen ten, kdo v sobě dostatečně rozvinul vnitřní svobodu. Školení intuitivní pedagogiky jsou do velké míry zaměřené právě na osvobození se učitele od vlastní vnitřní nesvobody. Samo rozvolnění tradičních forem waldorfské pedagogiky nepřinese nic dobrého, pokud nebudou učitelé usilovně nepracovat na rozvíjení vlastní vnitřní svobody. Mnoho lidí si myslí, že jsou naprosto vnitřně svobodní, že tuto vnitřní svobodu už mají. V drtivé většině případů se bohužel jedná o sebeklam.

Dieter Schwartz o intuitivní pedagogice.

„Děti jsou od přírody zvědavé, kreativní, aktivní, otevřené, ale také zranitelné. Dokud jsou v tomto stavu, mohou se rozvíjet a plně využít svůj potenciál.  Opravdová setkání se také dějí jen tehdy, pokud jsme v tomto stavu. Pokud jsme takto otevření a zranitelní, prožíváme život naplno. Díky komunikaci a mezilidskému kontaktu ve společenství si užíváme skutečné kvality života. Děti usilují o tuto životní kvalitu. Pokud já jako dospělý chci pomoci dětem, aby rozvinuly svůj plný potenciál, tak je důležité, abych já sám byl otevřený a zranitelný. Pokud vyměním stav vnitřní otevřenosti a zranitelnosti za něco jiného, pak pozastavím svůj osobní rozvoj. Děti nás neustále provokují, a tím poukazují na naše omezení, na to, že jsme se v určitém smyslu přestali rozvíjet. Překonat své hranice pak ale musím sám, bez vnější pomoci. Jak zlepšit situaci naší i našich dětí? V intuitivní pedagogice se cvičíme a hrajeme si, abychom se vrátili do stavu vnitřní otevřenosti. Přitom na jedné straně zažíváme pravé společenství a na druhé straně nacházíme i cestu k sobě samým, začínáme intenzivněji vnímat své nedostatky a bloky – aniž bychom se cítili ohroženi. Při odstraňování našich bloků nám pomáhají rozhovory, ve kterých zbavujeme své běžné uvažování tendence neustále všechno hodnotit a pomalu si osvojujeme schopnost myšlení ve fenoménech. Postupně překonáváme staré vzorce chování a překonáváme své vnitřní konflikty. Je velmi napínavé změnit jediného člověka, kterého mohu změnit – sám sebe. Pokud to činím, začnou děti více věřit ve svou vlastní budoucnost.“