Dětský klub Lvíček 7.5.- 25.5. 2018

Všeobjímající slunečná náruč nás příjemně hřeje, cvrček v trávě natahuje svůj budíček a Davídek, otočený směrem k malému domečku, přilepenému pod střechou, naléhavě volá: „Vlaštovko, do toho! Vlaštovko, do toho!“ Před chvílí kolem nás prosvištěl děda Eda stylem, za který by se nemusel stydět ani zkušený sokol.

Přeběhneme přes kládu, skáčeme z pařezu, za malou chvíli obeplujeme celý svět na poraženém těle stromu. Ve hrách jsou děti svobodné, bez hranic, všechno je možné. My,dospělí, máme potřebu je chránit, vychovávat, učit, máme touhu pomoci. Touhu po moci? Malé děti chápou víc, než si dokážeme představit. Jen nám to neumějí sdělit (ČR2- Meteor- Jak se vyvíjí dětský mozek, Fr. Koukolík). Jsou to naše hranice, které je potřeba chránit. Dítě pozoruje ten div, „Jak se to dělá“ a říká: „Pomoz mi, abych to dokázal!“ Potom je krásné sledovat, jak pomalu vyrůstá z těsných rukávů a nohavic, z omezujících hranic. Kdo je učitel, kdo je žák? Ve vzájemné úctě a respektu se houpačka rolí snadno zhoupne.

Ve Lvíčku mastíme pexeso s obrázky ovoce a zeleniny, hlavu si lámeme s „jednoduchým“ hlavolamem, parkujeme barvičky Logica na správné místo podle zadaného úkolu, tvoříme z keramické hlíny. Maminky od nás dostaly k svátku papírový hrneček s bylinkovým čajem „Tady roste radost“ a sladkou pusu s přáním všeho dobrého.

K čemu jsou tu holky na světě?

Aby z nich byly maminky,

aby se pěkně usmály

na toho, kdo je malinký.

Aby nás měl kdo pohladit

a povědět nám pohádku.

Proto jsou tady maminky, 

aby svět byl v pořádku.

Divadlo Kampa je přívětivým přístavem dětské duše. Děkujeme za představení Děvčátko Momo a ukradený čas (autorem stejnojmenné knihy je Michael Ende).

Hodnoty člověka – zdraví, přátelství, svoboda, láska, příroda, spolupráce, možnost tvořit.

Hodnoty, které lidé považují za důležité ve společnosti – zisk, výkon, úspěch, růst, peníze a majetek, soutěž, postavení.

Momo je prostě chyba v systému – pro Šedé muže (kradou čas) zásadní ohrožení, ale pro společnost naděje, že bude zase čas a s časem se vrátí kamarádi a s nimi i život (z  časopisu Pravý domácí časopis).

A jakou hodnotu má váš čas?

Hanka

Dětský klub Lvíček 23.4. – 4.5. 2018

Zelená se louka,

z té louky něco kouká.

Má to černý fráček,

bude to asi kos.

Sedí tam a kouká,

rád by si chytil brouka.

Je jich plná louka 

a kos má na ně nos. 

Jsme na návštěvě v lese a tiše si prozpěvujeme. Nevíme, kam dřív koukat. Kosí rodinka má plno práce s maličkými, na cestu nám „svítí“ lampiónky z  modřínových šišek, větřík nešetří lesním parfémem a občas nám tvář pohladí lehoučké vlákno pavoučích akrobatů. Děkujeme matičko Země, že jsi k nám tak štědrá  a přejeme všechno nejlepší k svátku! Do rytmu kroků ťuká pracovitý datel a suchá větvička v ruce Davídka, která ještě před chvílí byla udičkou na ryby, se rázem proměnila v meč k bitvě s kopřivami, stejně nabroušenými. V batůžku se krčí bystrozraká lupa a něžně vyhrávající skleněné kuličky v bavlněném pytlíku.

Přijel kmotr z Poličky,

přivezl nám kuličky,

červené, zelené,

hliněné i skleněné.

Vyhloubíme důlek a našťoucháme do něj kuličky. Je jim tam těsno! Tak uděláme nový domeček a za chvíli máme celou vesničku. Kde je jich více? Stejně? Nejméně? Která je vpravo? Nejvzdálenější?

Neodbytný hlad nás žene mílovými kroky zpátky do klubíku. Míjíme bílé kvítky lesních jahod, cestou stihneme pampelišce sfouknout pár bílých padáčků (babička už má med hotový), u rybníka zamáváme kačenkám, u cesty popelářům, pozdravíme ovečky.

Teplá polévka zdobená sedmikráskami chutná skvěle. Ve stříbrné plechovce číhají okaté nůžky do čeho se zakousnou, na klavíru klimbá kalimba, v květináči hlídkují papírová sluníčka na špejli, aby se z klubíku nevytratilo teplo a milo.

Čarodějnice připravují svůj divoký rej a my  jim vyrobíme kamarády pro štěstí. Ještě obujeme pavoučkům z korkových zátek korálkové bačkory a rozpleteme uzlíky na pavučině. Jsou to umělci, ti pavouci! A poradí si každý sám!

Poznat sám sebe a být k sobě upřímný. Malý i velký.Tenká vlákna. Po slušnosti poslušnost. Co je našemu srdci blíž? Aby nás děti poslouchaly? Aby byly šťastné? Zdravé hranice jim pomohou, cítit se v bezpečí.

Já sám jásám, že nejsem sám!

 

Hanka

 

Dětský klub Lvíček 9.4. – 20.4. 2018

Příroda kompletně vyměnila šatník. Vždyť teď frčí všechny odstíny zelené! Kolem záhonků na zahrádce chodíme tiše a opatrně, abychom nepolekali semínka a maličké rostlinky. Králíček od nás vděčně přijal listy pampelišky a v rytmu jeho zoubků mu pohotově mizí v chlupatém tělíčku. Pozorujeme mravenečky, jestli nezahlédneme puntíkovaný šátek, ale znáte to. Ferda Mravenec, ten veselý chlapík, stále něco kutí. Ptali jsme se paní ploštice, zda o něm neví, ale neodpověděla. Jen se červeně rděla rozpaky a s malými ploštičkami rychle zmizela pod listem. Tak jsme si aspoň přečetli v knížce pana Ondřeje Sekory, jak jim Ferda stavěl kolotoč.

Vykračujeme si po travnaté cestičce a Vojtíšek stále utíká dopředu. Brzy zjistí, že být první, nemusí být vždy výhra. Je sám. A tak raději počká, aby byl mezi kamarády.

Slunce nakukuje i do domečku a přes skleněný kamínek v okně nám posílá barevná prasátka. Plyšový lvíček sedí na poličce a sleduje, jak si děti hrají. Občas se protáhne nebo zakývá nohama, ale dává veliký pozor, aby ho při tom nikdo neviděl!

Vojtíšek opět projevil svůj tvůrčí cit pro design a s banánem na uchu si vyřizuje všechny své důležité hovory. Davídek stojí nad hromádkou stavebnice a kroutí hlavou se slovy:  „Já se ze mě zblázním!“ Ó, jak mu rozumím! Výstižněji bych to neřekla. Ale dělat chyby je přece dovoleno! Ba přímo potřeba! Kolikrát jsme upadli, než jsme se naučili chodit. A když nám začne „sloužit“ rozum, je to nepřípustné? Číst poselství chyb, poučit se, riskovat, být ostra-žití. Nebát se žít naostro. Nejen na zkoušku… To je cesta k úspěchu. Náhoda není nehoda, ale výhoda. A pak je pohoda! Vždyť Šikmá věž v Pise je krásným příkladem originální a světoznámé „chyby“.

Sebereflexe. Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.

Lucius Annaeus Seneca

Hanka

Nový začátek…

Vážení a milí,

s příchodem jara jsme se ve Lví Bráně rozhodli pro velký krok. Stávající zázemí rodinného domu na adrese Pod Vsí 238 v Třebotově bude od září 2018 nabízet pouze kroužky keramiky a tvůrčí dílny pro děti a dospělé s Lenkou Moravcovou. Dětský klub Lvíček zde nebude pokračovat. Po dvou letech si tak rodinný dům i zahrádka odpočinou a načerpají nové síly.

Lví Brána jako nezisková organizace zůstává pod křídly Jany Kočí, která se i nadále bude zaměřovat na naplnění poslání projektu a to je vytvoření místa, kde se setkávají jak děti, tak dospělí. Nyní se tedy hledají vhodné prostory, kde by se mohly pořádat semináře pro dospělé, volnočasové aktivity a neformální vzdělávání pro děti.

Do září je ale času dost a tak si můžeme pořád s dětmi užívat vycházky do lesa, nebo třeba výlet do divadla Kampa, nebo i letní příměstský tábor s angličtinou (16. – 20. 7.).

Projekt tedy pokračuje a jsme opravdu zvědaví, jaké další příležitosti Lví Bráně přijdou 🙂

Mějte se krásně!