Ukončení provozu

Vážení a milí příznivci Lví Brány,

všem rodičům a dětem moc děkujeme za společně strávený čas. Mnoho se událo a ještě mnohem více se bude dít i nadále.

Dětský klub Lvíček ukončil provoz 20. 7. 2018.

Keramická dílna a tvůrčí setkávání s Lenkou Moravcovou budou pokračovat na stejné adrese Pod Vsí 238, Třebotov.

Kroužek Malý průzkumník přírody organizuje Ekodomov.cz a bude i nadále probíhat na zahradě u Kalašů v Třebotově.

Semináře intuitivní pedagogiky a setkávání dospělých na různá témata poběží dále na různých místech v Čechách i na Moravě – více informací najdete na stránkách www.intuitivnipedagogika.cz.

Hanka Nikrmajerová bude své zkušenosti a svou lásku k dětem předávat v mateřské školce Všenory.

Přejeme všem krásné dny a jak říká Hanka: „Mějte odvahu být šťastní a svobodní.“.

Jana Kočí, Lenka Moravcová

Dětský klub Lvíček 18.6. – 29.6. 2018

Les je divů plné divadlo, hlavně na jevišti. Ale kdo chce a potřebuje, tomu se „jeví“! Stromy, rostliny, brouci, ptáci, skřítci, víly…, úžasná hra stínů a světla, vůní. Zvukaři, kostýmy, kulisy… dokonalý svět, kde každý přirozeně zná svou roli i své místo. Jako v pohádkovém filmu Hledání Země Nezemě (Finding Neverland) spisovatele J.M. Barrieho, inspirovaný příběhem Petra Pana.

„V Petru Panovi je místo, které se jmenuje Země Nezemě. Pokud se lidí zeptáte, co to pro ně znamená, dostane se vám různých odpovědí. Pro někoho je to výprava do světa vlastní fantazie, pro jiného zas symbol nesmrtelnosti. Země Nezemě je místo, kam se může uchýlit každý z vás, v koutku svojí duše. Barrie nás varuje, abychom nedospěli příliš rychle. Zestárnout lze rychle, ale můžete si přitom zachovat mladou duši. Je to ukázka toho, že když něčemu věříte, můžete to zhmotnit.“ Dustin Hoffman, Johny Depp

Posloucháme, jak datel „léčí“ stromy, pozorujeme motýli, jak si hrají na honěnou. V lesní cukrárně mlsáme jahůdky a maliny tisíce chutí,…obdivujeme úžasnou vynalézavost, proměnlivost a pestrost maminky Země.

Davídek objevil „obrubníkovou“ koloběžku! Podél cesty se táhne jako had. Jedna noha na obrubník, druhá na cestu, pořádně se odrážet a jedemeeéé… Když obloha ztěžkne dešťovými kapkami, nasměrujeme si to pod střechu klubíku.

Na okně odpočívá muška Anežka, vedle panenka Voděnka s myškou v červených šatičkách už druhým rokem vedou nekončící debatu. Ze skleněné odměrky na stole vyhlíží miss kytice křehkých krásek z pódií- pultů květinářství. Dárky od maminek. A kousek dál stejně cenné dárky od dětí. Kytička, obrázek, šiška, kamínek…

...Kámen zdědil sílu skal,

kámen v říčním proudu stál.

Kámen orlí hnízda zná,

kámen s námi zůstává.

Ví, kdo koho měl rád,

poznal pýchu i pád.

Ať byl pomník či hrad,

uměl bez bázně stát.      Hana a Petr Ulrychovi

Dětský klubík posmutněl. Vytratily se dětské hlásky, ťapkání pejska i kocoura. Jen plyšový lvíček s levandulí v bříšku zůstal sedět na svém místě.

Na starých mapách se označovalo neprozkoumané-bílé místo slovy: „Zde jsou lvi“. Máme vždy svobodnou vůli, zda chceme být lvem, žít sami… nebo ovečkou ve stádu, o kterou je postaráno. Vše je správně.

Z celého srdce vám děkuji, že jsem s vámi mohla skutečně žít svůj sen. Nebo to byla jen výprava do světa fantazie?

Mějte odvahu být šťastní!

S láskou   Hanka

Dětský klub Lvíček 28.5.-15.6.2018

Ve skleněné vázičce na stole se mačkají stonky lučních květin a pod nimi leží lupa a Atlas rostlin.

Usušený bez už je připravený na zimní čaj, pan kompostér slupnul zelené fráčky hrášků a bezové kosmatice opustily naše bříška. Náušnice z třešní skočily do nadýchané bublaniny a červené pusy od jahod zase zrůžověly.

Naše Sophie (lektorka angličtiny) má už trošku zpoždění. Jak zhodnotily děti: „Sophie má asi zácpu!“ Samozřejmě dopravní! A tak máme ještě „svůj“ čas. Davídek vystrkuje pupík a pyšně mi ukazuje své tričko s obrázkem: „Podívej, leze po mně celý den lenochod a já jsem z toho už celej unavenej.“ Jolanka předvádí něžný tanec baletky a v závěru zůstane stát v růžových kroksech na špičkách, jako v profesionálních piškotech. Sofinka v krasohledu objevila vnější svět, roztříštěný do barevných střípků uvnitř. Aha! Počítáme plastová víčka na mřížce z prostěradla, zda jsme už piškvorky vyhráli? Za námi skládají kluci puzzle s barevnou zahradou.

Sophie je konečně tady a chlupatý čtyřnohý čertík proběhl dveřmi jako vítr. U stropu se rozhoupaly provázkové lapače snů od Leničky v blízkosti zeleného praporku. Na něm stojí psáno: “ Žij svůj sen, pro který ses narodil.“

Děti stoupají po schodech za Sophií a míjejí květnový kalendář,na který jsme s Davídkem lepili okvětní  lístečky  růží a vyprávěli si pohádku O Šípkové Růžence.

Ach, ty moudré pohádky! Buďme hodnými sudičkami a pěstujme v dětech jen to nejlepší! Uvědomme si sílu slov: „jsi nešikovný, pomalý, neumíš zpívat,…!“ Naše kletba je může uspat na sto let… Aby si naše děti mohly plnit své sny, potřebují být povzbuzené a probuzené, šťastné.

A venku? Každý ptáček má jiné noty a přece jim to spolu ladí. Větřík občerstvuje rozpálené tváře, kvetoucí stromy zní hukotem pilných včel a bosé nohy si užívají léčivou terapii maminky Země.

Hanka

Dětský klub Lvíček 7.5.- 25.5. 2018

Všeobjímající slunečná náruč nás příjemně hřeje, cvrček v trávě natahuje svůj budíček a Davídek, otočený směrem k malému domečku, přilepenému pod střechou, naléhavě volá: „Vlaštovko, do toho! Vlaštovko, do toho!“ Před chvílí kolem nás prosvištěl děda Eda stylem, za který by se nemusel stydět ani zkušený sokol.

Přeběhneme přes kládu, skáčeme z pařezu, za malou chvíli obeplujeme celý svět na poraženém těle stromu. Ve hrách jsou děti svobodné, bez hranic, všechno je možné. My,dospělí, máme potřebu je chránit, vychovávat, učit, máme touhu pomoci. Touhu po moci? Malé děti chápou víc, než si dokážeme představit. Jen nám to neumějí sdělit (ČR2- Meteor- Jak se vyvíjí dětský mozek, Fr. Koukolík). Jsou to naše hranice, které je potřeba chránit. Dítě pozoruje ten div, „Jak se to dělá“ a říká: „Pomoz mi, abych to dokázal!“ Potom je krásné sledovat, jak pomalu vyrůstá z těsných rukávů a nohavic, z omezujících hranic. Kdo je učitel, kdo je žák? Ve vzájemné úctě a respektu se houpačka rolí snadno zhoupne.

Ve Lvíčku mastíme pexeso s obrázky ovoce a zeleniny, hlavu si lámeme s „jednoduchým“ hlavolamem, parkujeme barvičky Logica na správné místo podle zadaného úkolu, tvoříme z keramické hlíny. Maminky od nás dostaly k svátku papírový hrneček s bylinkovým čajem „Tady roste radost“ a sladkou pusu s přáním všeho dobrého.

K čemu jsou tu holky na světě?

Aby z nich byly maminky,

aby se pěkně usmály

na toho, kdo je malinký.

Aby nás měl kdo pohladit

a povědět nám pohádku.

Proto jsou tady maminky, 

aby svět byl v pořádku.

Divadlo Kampa je přívětivým přístavem dětské duše. Děkujeme za představení Děvčátko Momo a ukradený čas (autorem stejnojmenné knihy je Michael Ende).

Hodnoty člověka – zdraví, přátelství, svoboda, láska, příroda, spolupráce, možnost tvořit.

Hodnoty, které lidé považují za důležité ve společnosti – zisk, výkon, úspěch, růst, peníze a majetek, soutěž, postavení.

Momo je prostě chyba v systému – pro Šedé muže (kradou čas) zásadní ohrožení, ale pro společnost naděje, že bude zase čas a s časem se vrátí kamarádi a s nimi i život (z  časopisu Pravý domácí časopis).

A jakou hodnotu má váš čas?

Hanka