Na nový rok, nové místo

Poohlédnu-li se za uplynulými šesti měsíci, mohu napsat dlouhý seznam událostí, které projekt a firmu posunuli do další fáze… Tu jen ty události, které vás mohou zajímat nejvíce:

  • Spoluzakladatelka Lenka Moravcová se na jaře 2018 rozhodla odstoupit z projektu a soustředit se na svou nejvěrnější aktivitu… keramické a jiné tvoření s dětmi i dospělými. Tvůrčí dílna zůstává na adrese Pod Vsí 238 v Třebotově a my se posouváme dále…
  • Dětský klub Lvíček ukončil provoz ke konci června 2018 a jeho patronka Hanka Nikrmajerová rozdává svůj úsměv a umění dětem ve školce ve Všenorech.
  • Semináře intuitivní pedagogiky a další setkávání dospělých organizuji (Jana Kočí) na různých místech v ČR…  Pro vytvoření vlastního vzdělávacího prostoru je to velká inspirace.
  • V Třebotově zůstává také od září 2018 kroužek pro děti – Malý průzkumník přírody, který vedu pod záštitou milých lidí z Ekodomova.

S novým rokem 2019 přijdou noví lidé, nové logo, úpravy web ale i nové aktivity.

Poslání a cíle zůstávají stejné. Lví Brána jako vzdělávací prostor podporuje člověka, aby žil svůj život a šel svou vlastní cestou. Základem je proces sebeuvědomování a žití v souladu s přírodními principy.

LEV jako Láska, Evoluce, Vědomí.
Láska to je příroda, ekologie.
Evoluce je proces vzdělávání.
Vědomí – nová ekonomie.

Jana

Dětský klub Lvíček 18.6. – 29.6. 2018

Les je divů plné divadlo, hlavně na jevišti. Ale kdo chce a potřebuje, tomu se „jeví“! Stromy, rostliny, brouci, ptáci, skřítci, víly…, úžasná hra stínů a světla, vůní. Zvukaři, kostýmy, kulisy… dokonalý svět, kde každý přirozeně zná svou roli i své místo. Jako v pohádkovém filmu Hledání Země Nezemě (Finding Neverland) spisovatele J.M. Barrieho, inspirovaný příběhem Petra Pana.

„V Petru Panovi je místo, které se jmenuje Země Nezemě. Pokud se lidí zeptáte, co to pro ně znamená, dostane se vám různých odpovědí. Pro někoho je to výprava do světa vlastní fantazie, pro jiného zas symbol nesmrtelnosti. Země Nezemě je místo, kam se může uchýlit každý z vás, v koutku svojí duše. Barrie nás varuje, abychom nedospěli příliš rychle. Zestárnout lze rychle, ale můžete si přitom zachovat mladou duši. Je to ukázka toho, že když něčemu věříte, můžete to zhmotnit.“ Dustin Hoffman, Johny Depp

Posloucháme, jak datel „léčí“ stromy, pozorujeme motýli, jak si hrají na honěnou. V lesní cukrárně mlsáme jahůdky a maliny tisíce chutí,…obdivujeme úžasnou vynalézavost, proměnlivost a pestrost maminky Země.

Davídek objevil „obrubníkovou“ koloběžku! Podél cesty se táhne jako had. Jedna noha na obrubník, druhá na cestu, pořádně se odrážet a jedemeeéé… Když obloha ztěžkne dešťovými kapkami, nasměrujeme si to pod střechu klubíku.

Na okně odpočívá muška Anežka, vedle panenka Voděnka s myškou v červených šatičkách už druhým rokem vedou nekončící debatu. Ze skleněné odměrky na stole vyhlíží miss kytice křehkých krásek z pódií- pultů květinářství. Dárky od maminek. A kousek dál stejně cenné dárky od dětí. Kytička, obrázek, šiška, kamínek…

...Kámen zdědil sílu skal,

kámen v říčním proudu stál.

Kámen orlí hnízda zná,

kámen s námi zůstává.

Ví, kdo koho měl rád,

poznal pýchu i pád.

Ať byl pomník či hrad,

uměl bez bázně stát.      Hana a Petr Ulrychovi

Dětský klubík posmutněl. Vytratily se dětské hlásky, ťapkání pejska i kocoura. Jen plyšový lvíček s levandulí v bříšku zůstal sedět na svém místě.

Na starých mapách se označovalo neprozkoumané-bílé místo slovy: „Zde jsou lvi“. Máme vždy svobodnou vůli, zda chceme být lvem, žít sami… nebo ovečkou ve stádu, o kterou je postaráno. Vše je správně.

Z celého srdce vám děkuji, že jsem s vámi mohla skutečně žít svůj sen. Nebo to byla jen výprava do světa fantazie?

Mějte odvahu být šťastní!

S láskou   Hanka

Dětský klub Lvíček 28.5.-15.6.2018

Ve skleněné vázičce na stole se mačkají stonky lučních květin a pod nimi leží lupa a Atlas rostlin.

Usušený bez už je připravený na zimní čaj, pan kompostér slupnul zelené fráčky hrášků a bezové kosmatice opustily naše bříška. Náušnice z třešní skočily do nadýchané bublaniny a červené pusy od jahod zase zrůžověly.

Naše Sophie (lektorka angličtiny) má už trošku zpoždění. Jak zhodnotily děti: „Sophie má asi zácpu!“ Samozřejmě dopravní! A tak máme ještě „svůj“ čas. Davídek vystrkuje pupík a pyšně mi ukazuje své tričko s obrázkem: „Podívej, leze po mně celý den lenochod a já jsem z toho už celej unavenej.“ Jolanka předvádí něžný tanec baletky a v závěru zůstane stát v růžových kroksech na špičkách, jako v profesionálních piškotech. Sofinka v krasohledu objevila vnější svět, roztříštěný do barevných střípků uvnitř. Aha! Počítáme plastová víčka na mřížce z prostěradla, zda jsme už piškvorky vyhráli? Za námi skládají kluci puzzle s barevnou zahradou.

Sophie je konečně tady a chlupatý čtyřnohý čertík proběhl dveřmi jako vítr. U stropu se rozhoupaly provázkové lapače snů od Leničky v blízkosti zeleného praporku. Na něm stojí psáno: “ Žij svůj sen, pro který ses narodil.“

Děti stoupají po schodech za Sophií a míjejí květnový kalendář,na který jsme s Davídkem lepili okvětní  lístečky  růží a vyprávěli si pohádku O Šípkové Růžence.

Ach, ty moudré pohádky! Buďme hodnými sudičkami a pěstujme v dětech jen to nejlepší! Uvědomme si sílu slov: „jsi nešikovný, pomalý, neumíš zpívat,…!“ Naše kletba je může uspat na sto let… Aby si naše děti mohly plnit své sny, potřebují být povzbuzené a probuzené, šťastné.

A venku? Každý ptáček má jiné noty a přece jim to spolu ladí. Větřík občerstvuje rozpálené tváře, kvetoucí stromy zní hukotem pilných včel a bosé nohy si užívají léčivou terapii maminky Země.

Hanka

Dětský klub Lvíček 7.5.- 25.5. 2018

Všeobjímající slunečná náruč nás příjemně hřeje, cvrček v trávě natahuje svůj budíček a Davídek, otočený směrem k malému domečku, přilepenému pod střechou, naléhavě volá: „Vlaštovko, do toho! Vlaštovko, do toho!“ Před chvílí kolem nás prosvištěl děda Eda stylem, za který by se nemusel stydět ani zkušený sokol.

Přeběhneme přes kládu, skáčeme z pařezu, za malou chvíli obeplujeme celý svět na poraženém těle stromu. Ve hrách jsou děti svobodné, bez hranic, všechno je možné. My,dospělí, máme potřebu je chránit, vychovávat, učit, máme touhu pomoci. Touhu po moci? Malé děti chápou víc, než si dokážeme představit. Jen nám to neumějí sdělit (ČR2- Meteor- Jak se vyvíjí dětský mozek, Fr. Koukolík). Jsou to naše hranice, které je potřeba chránit. Dítě pozoruje ten div, „Jak se to dělá“ a říká: „Pomoz mi, abych to dokázal!“ Potom je krásné sledovat, jak pomalu vyrůstá z těsných rukávů a nohavic, z omezujících hranic. Kdo je učitel, kdo je žák? Ve vzájemné úctě a respektu se houpačka rolí snadno zhoupne.

Ve Lvíčku mastíme pexeso s obrázky ovoce a zeleniny, hlavu si lámeme s „jednoduchým“ hlavolamem, parkujeme barvičky Logica na správné místo podle zadaného úkolu, tvoříme z keramické hlíny. Maminky od nás dostaly k svátku papírový hrneček s bylinkovým čajem „Tady roste radost“ a sladkou pusu s přáním všeho dobrého.

K čemu jsou tu holky na světě?

Aby z nich byly maminky,

aby se pěkně usmály

na toho, kdo je malinký.

Aby nás měl kdo pohladit

a povědět nám pohádku.

Proto jsou tady maminky, 

aby svět byl v pořádku.

Divadlo Kampa je přívětivým přístavem dětské duše. Děkujeme za představení Děvčátko Momo a ukradený čas (autorem stejnojmenné knihy je Michael Ende).

Hodnoty člověka – zdraví, přátelství, svoboda, láska, příroda, spolupráce, možnost tvořit.

Hodnoty, které lidé považují za důležité ve společnosti – zisk, výkon, úspěch, růst, peníze a majetek, soutěž, postavení.

Momo je prostě chyba v systému – pro Šedé muže (kradou čas) zásadní ohrožení, ale pro společnost naděje, že bude zase čas a s časem se vrátí kamarádi a s nimi i život (z  časopisu Pravý domácí časopis).

A jakou hodnotu má váš čas?

Hanka

Dětský klub Lvíček 23.4. – 4.5. 2018

Zelená se louka,

z té louky něco kouká.

Má to černý fráček,

bude to asi kos.

Sedí tam a kouká,

rád by si chytil brouka.

Je jich plná louka 

a kos má na ně nos. 

Jsme na návštěvě v lese a tiše si prozpěvujeme. Nevíme, kam dřív koukat. Kosí rodinka má plno práce s maličkými, na cestu nám „svítí“ lampiónky z  modřínových šišek, větřík nešetří lesním parfémem a občas nám tvář pohladí lehoučké vlákno pavoučích akrobatů. Děkujeme matičko Země, že jsi k nám tak štědrá  a přejeme všechno nejlepší k svátku! Do rytmu kroků ťuká pracovitý datel a suchá větvička v ruce Davídka, která ještě před chvílí byla udičkou na ryby, se rázem proměnila v meč k bitvě s kopřivami, stejně nabroušenými. V batůžku se krčí bystrozraká lupa a něžně vyhrávající skleněné kuličky v bavlněném pytlíku.

Přijel kmotr z Poličky,

přivezl nám kuličky,

červené, zelené,

hliněné i skleněné.

Vyhloubíme důlek a našťoucháme do něj kuličky. Je jim tam těsno! Tak uděláme nový domeček a za chvíli máme celou vesničku. Kde je jich více? Stejně? Nejméně? Která je vpravo? Nejvzdálenější?

Neodbytný hlad nás žene mílovými kroky zpátky do klubíku. Míjíme bílé kvítky lesních jahod, cestou stihneme pampelišce sfouknout pár bílých padáčků (babička už má med hotový), u rybníka zamáváme kačenkám, u cesty popelářům, pozdravíme ovečky.

Teplá polévka zdobená sedmikráskami chutná skvěle. Ve stříbrné plechovce číhají okaté nůžky do čeho se zakousnou, na klavíru klimbá kalimba, v květináči hlídkují papírová sluníčka na špejli, aby se z klubíku nevytratilo teplo a milo.

Čarodějnice připravují svůj divoký rej a my  jim vyrobíme kamarády pro štěstí. Ještě obujeme pavoučkům z korkových zátek korálkové bačkory a rozpleteme uzlíky na pavučině. Jsou to umělci, ti pavouci! A poradí si každý sám!

Poznat sám sebe a být k sobě upřímný. Malý i velký.Tenká vlákna. Po slušnosti poslušnost. Co je našemu srdci blíž? Aby nás děti poslouchaly? Aby byly šťastné? Zdravé hranice jim pomohou, cítit se v bezpečí.

Já sám jásám, že nejsem sám!

 

Hanka

 

Dětský klub Lvíček 9.4. – 20.4. 2018

Příroda kompletně vyměnila šatník. Vždyť teď frčí všechny odstíny zelené! Kolem záhonků na zahrádce chodíme tiše a opatrně, abychom nepolekali semínka a maličké rostlinky. Králíček od nás vděčně přijal listy pampelišky a v rytmu jeho zoubků mu pohotově mizí v chlupatém tělíčku. Pozorujeme mravenečky, jestli nezahlédneme puntíkovaný šátek, ale znáte to. Ferda Mravenec, ten veselý chlapík, stále něco kutí. Ptali jsme se paní ploštice, zda o něm neví, ale neodpověděla. Jen se červeně rděla rozpaky a s malými ploštičkami rychle zmizela pod listem. Tak jsme si aspoň přečetli v knížce pana Ondřeje Sekory, jak jim Ferda stavěl kolotoč.

Vykračujeme si po travnaté cestičce a Vojtíšek stále utíká dopředu. Brzy zjistí, že být první, nemusí být vždy výhra. Je sám. A tak raději počká, aby byl mezi kamarády.

Slunce nakukuje i do domečku a přes skleněný kamínek v okně nám posílá barevná prasátka. Plyšový lvíček sedí na poličce a sleduje, jak si děti hrají. Občas se protáhne nebo zakývá nohama, ale dává veliký pozor, aby ho při tom nikdo neviděl!

Vojtíšek opět projevil svůj tvůrčí cit pro design a s banánem na uchu si vyřizuje všechny své důležité hovory. Davídek stojí nad hromádkou stavebnice a kroutí hlavou se slovy:  „Já se ze mě zblázním!“ Ó, jak mu rozumím! Výstižněji bych to neřekla. Ale dělat chyby je přece dovoleno! Ba přímo potřeba! Kolikrát jsme upadli, než jsme se naučili chodit. A když nám začne „sloužit“ rozum, je to nepřípustné? Číst poselství chyb, poučit se, riskovat, být ostra-žití. Nebát se žít naostro. Nejen na zkoušku… To je cesta k úspěchu. Náhoda není nehoda, ale výhoda. A pak je pohoda! Vždyť Šikmá věž v Pise je krásným příkladem originální a světoznámé „chyby“.

Sebereflexe. Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.

Lucius Annaeus Seneca

Hanka

Nový začátek…

Vážení a milí,

s příchodem jara jsme se ve Lví Bráně rozhodli pro velký krok. Stávající zázemí rodinného domu na adrese Pod Vsí 238 v Třebotově bude od září 2018 nabízet pouze kroužky keramiky a tvůrčí dílny pro děti a dospělé s Lenkou Moravcovou. Dětský klub Lvíček zde nebude pokračovat. Po dvou letech si tak rodinný dům i zahrádka odpočinou a načerpají nové síly.

Lví Brána jako nezisková organizace zůstává pod křídly Jany Kočí, která se i nadále bude zaměřovat na naplnění poslání projektu a to je vytvoření místa, kde se setkávají jak děti, tak dospělí. Nyní se tedy hledají vhodné prostory, kde by se mohly pořádat semináře pro dospělé, volnočasové aktivity a neformální vzdělávání pro děti.

Do září je ale času dost a tak si můžeme pořád s dětmi užívat vycházky do lesa, nebo třeba výlet do divadla Kampa, nebo i letní příměstský tábor s angličtinou (16. – 20. 7.).

Projekt tedy pokračuje a jsme opravdu zvědaví, jaké další příležitosti Lví Bráně přijdou 🙂

Mějte se krásně!

Dětský klub Lvíček 26.3.- 6.4.2018

28.3. – „škaredá středa“, kdo se bude škaredit, zůstane mu to celý rok! Úsměv nám sluší líp.

Stejný den slavíme Den učitelů, Den narození J. A. Komenského.

„… Nezatěžovat se službou cizím tužbám, nepodrobovat cizím smyslům své a nenechat si poutat cizí silou své schopnosti. Ó, jak blaženi byli by lidé, kdyby chápali, že všechno, co je může učinit blaženými, je v nich a uměli toho užívat k dosažení daných cílů, totiž aby každý chtěl, mohl a uměl být svůj a radoval se z toho, co má. Bylo by to skutečné obnovení přirozenosti lidské, kdyby se nikomu neporoučelo, aby chtěl něco proti vůli, vnímal bez smyslů, dělal z přinucení, tj. chtěl, vnímal a dělal nadarmo, s porušením obrazu božího v sobě…“

Jeden z pokorných mužů, KOMENSKÝ, stařec, jehož život plynul v bolesti a léta v žalu…Amsterdam 13.dubna 1668 (z knihy Cesta světla)

V troubě zlátnou jidáše,v květináči rozkvetly křehké kytičky ze skořápek a barevného papíru, na stole sádrové slepičky a rozkvetlý petrklíč, cukrovaný beránek s pestrou pentlí na krku se rozhlíží po klubíku očkama z hřebíčků. Zatím je tajemstvím, kam schoval zajíček čokoládová vajíčka. Strejda Zdéňa vjel prsty mezi vrbové proutky a na kolenou mu virtuózní hrou přibývá pletená pomlázka. Děti stojí okolo tiše s otevřenou pusou, jako kdyby sledovaly náročný kouzelnický trik. Je potřeba všechna děvčata „pomladit.“

Probuzená příroda se má čile k světu. Ptáčkové se předhánějí ve veselých trilcích, podběl, narcisky i prvosenky se okukují, kdo je žlutější. Pupeny našeho kaštánku už praskají ve švech a stavba rodinného domku kousek dál s jarním sluníčkem rychle poskočila ze základů. Děda Eda natáhl sváteční pracovní kalhoty, zryl záhonky a teď něco kutí u skleníku. Zatím s babičkou zasejeme semínka mrkvičky do úhledně střihnutých řádek a oslavíme tak společně Mezinárodní den mrkve. Ještě odkrýt starou deku z listí, učesat hráběmi, ať čerstvá travička může dýchat…

Zazpíváme zvesela,

ale už jen krátce,

dojedli jsme mazance

a je po pomlázce.             Tak zase za rok…

 

Hanka

 

 

Dětský klub Lvíček 12.3.- 23.3. 2018

Víte…

Proč jsou zebry pruhované?

Protože se nemohou rozhodnout, jestli budou černé nebo bílé.

Proč hadi nemají nohy?

Zapomněly jim narůst.

Proč krokodýli pláčou?

Protože si s nimi nechce nikdo hrát…                  Z knihy Proč má zebra pruhy/ Otázky a odpovědi pro zvídavé                                                                                         děti – Lila Prap

A tak jsme se vydali za zvířátky do Zoologické zahrady v Tróje, abychom zjistili, jak to tedy je. Byl to úžasný a dobrodružný výlet, který jsme si opravdu užili. Podobnost s lidmi  je čistě  „náhodná“. Veselí a obratní jsme jako opičky, silní jako tygři, bystří jako orli, uši jako netopýři, občas „rozvážní“ jako želvy a na zpáteční cestě jsme zívali jako hroši. Všechna zvířata jsou krásná. I když některá mohou vzbuzovat respekt, strach nebo dokonce odpor. Naučme děti milovat i to, co zdánlivě není hodno lásky. Diskutujme s nimi, nechme je cítit, vnímat. Ať  mohou samy po- soudit. I to, co už před nimi někdo od-soudil (před-sudky). My dospělí už jsme „vzdělaní“, víme, co se od nás očekává, máme informace od odb(p)orníka. Ale v životě je to svobodná volba každého z nás, zda se budeme těšit z  do poloviny naplněné sklenice nebo si budeme zoufat, že tatáž sklenice je poloprázdná…

V jarně přestrojeném klubíku se na větvičkách usadili ptáčci z barevných látek, ze skleniček vyhlížejí hedvábné „kočičky“ a vyfouknutá vajíčka od strejdových slepiček čekají na velikonoční kosmetiku.

Děti staví velkou věž z kostek, vážou židličky do vláčku, vybavují svůj obchůdek a prodávají, skládají magnetické tvary, zatloukají dřevěné špalíčky… Prostorová představivost, jemná motorika, spolupráce, komunikace, fantazie, … vše se rozjíždí na plné obrátky. S Vojtíškem trénujeme pohodlný jazýček podle instrukcí paní logopedky, zatímco Davídkova plyšová ovečka už několikrát sjela ve stylu „a la placka“ malý kopeček z dřevěného prkna.

I když nám zima ještě zahrála na rampouchy a na loužích jsme klacíkem povozili skleněné kry, špičaté růžky jarních rostlinek se živelně derou na světlo. Světlo a tma už vyrovnaly síly a společně protrhly cílovou jarní pásku.

Svlékejte kožíšek, babičko milá,

skřivánek v oblacích vesele zpívá.

Sluníčko zahřívá pole i sady,

broučci se vyspali, jaro je tady!              Užijte si krásné jaro!

Hanka