Nový začátek…

Vážení a milí,

s příchodem jara jsme se ve Lví Bráně rozhodli pro velký krok. Stávající zázemí rodinného domu na adrese Pod Vsí 238 v Třebotově bude od září 2018 nabízet pouze kroužky keramiky a tvůrčí dílny pro děti a dospělé s Lenkou Moravcovou. Dětský klub Lvíček zde nebude pokračovat. Po dvou letech si tak rodinný dům i zahrádka odpočinou a načerpají nové síly.

Lví Brána jako nezisková organizace zůstává pod křídly Jany Kočí, která se i nadále bude zaměřovat na naplnění poslání projektu a to je vytvoření místa, kde se setkávají jak děti, tak dospělí. Nyní se tedy hledají vhodné prostory, kde by se mohly pořádat semináře pro dospělé, volnočasové aktivity a neformální vzdělávání pro děti.

Do září je ale času dost a tak si můžeme pořád s dětmi užívat vycházky do lesa, nebo třeba výlet do divadla Kampa, nebo i letní příměstský tábor s angličtinou (16. – 20. 7.).

Projekt tedy pokračuje a jsme opravdu zvědaví, jaké další příležitosti Lví Bráně přijdou 🙂

Mějte se krásně!

Jaké to je žít v proudu života…

Srdečně vás zvu na druhé setkání s Thomasem Pedrolim, které proběhne na začátku května v Brně.

Kontakt: Jana, tel. 777 351 477.

Hezké jarní dny!

Money II. Thomas Pedroli

 

Dětský klub Lvíček 26.3.- 6.4.2018

28.3. – „škaredá středa“, kdo se bude škaredit, zůstane mu to celý rok! Úsměv nám sluší líp.

Stejný den slavíme Den učitelů, Den narození J. A. Komenského.

„… Nezatěžovat se službou cizím tužbám, nepodrobovat cizím smyslům své a nenechat si poutat cizí silou své schopnosti. Ó, jak blaženi byli by lidé, kdyby chápali, že všechno, co je může učinit blaženými, je v nich a uměli toho užívat k dosažení daných cílů, totiž aby každý chtěl, mohl a uměl být svůj a radoval se z toho, co má. Bylo by to skutečné obnovení přirozenosti lidské, kdyby se nikomu neporoučelo, aby chtěl něco proti vůli, vnímal bez smyslů, dělal z přinucení, tj. chtěl, vnímal a dělal nadarmo, s porušením obrazu božího v sobě…“

Jeden z pokorných mužů, KOMENSKÝ, stařec, jehož život plynul v bolesti a léta v žalu…Amsterdam 13.dubna 1668 (z knihy Cesta světla)

V troubě zlátnou jidáše,v květináči rozkvetly křehké kytičky ze skořápek a barevného papíru, na stole sádrové slepičky a rozkvetlý petrklíč, cukrovaný beránek s pestrou pentlí na krku se rozhlíží po klubíku očkama z hřebíčků. Zatím je tajemstvím, kam schoval zajíček čokoládová vajíčka. Strejda Zdéňa vjel prsty mezi vrbové proutky a na kolenou mu virtuózní hrou přibývá pletená pomlázka. Děti stojí okolo tiše s otevřenou pusou, jako kdyby sledovaly náročný kouzelnický trik. Je potřeba všechna děvčata „pomladit.“

Probuzená příroda se má čile k světu. Ptáčkové se předhánějí ve veselých trilcích, podběl, narcisky i prvosenky se okukují, kdo je žlutější. Pupeny našeho kaštánku už praskají ve švech a stavba rodinného domku kousek dál s jarním sluníčkem rychle poskočila ze základů. Děda Eda natáhl sváteční pracovní kalhoty, zryl záhonky a teď něco kutí u skleníku. Zatím s babičkou zasejeme semínka mrkvičky do úhledně střihnutých řádek a oslavíme tak společně Mezinárodní den mrkve. Ještě odkrýt starou deku z listí, učesat hráběmi, ať čerstvá travička může dýchat…

Zazpíváme zvesela,

ale už jen krátce,

dojedli jsme mazance

a je po pomlázce.             Tak zase za rok…

 

Hanka

 

 

Dětský klub Lvíček 12.3.- 23.3. 2018

Víte…

Proč jsou zebry pruhované?

Protože se nemohou rozhodnout, jestli budou černé nebo bílé.

Proč hadi nemají nohy?

Zapomněly jim narůst.

Proč krokodýli pláčou?

Protože si s nimi nechce nikdo hrát…                  Z knihy Proč má zebra pruhy/ Otázky a odpovědi pro zvídavé                                                                                         děti – Lila Prap

A tak jsme se vydali za zvířátky do Zoologické zahrady v Tróje, abychom zjistili, jak to tedy je. Byl to úžasný a dobrodružný výlet, který jsme si opravdu užili. Podobnost s lidmi  je čistě  „náhodná“. Veselí a obratní jsme jako opičky, silní jako tygři, bystří jako orli, uši jako netopýři, občas „rozvážní“ jako želvy a na zpáteční cestě jsme zívali jako hroši. Všechna zvířata jsou krásná. I když některá mohou vzbuzovat respekt, strach nebo dokonce odpor. Naučme děti milovat i to, co zdánlivě není hodno lásky. Diskutujme s nimi, nechme je cítit, vnímat. Ať  mohou samy po- soudit. I to, co už před nimi někdo od-soudil (před-sudky). My dospělí už jsme „vzdělaní“, víme, co se od nás očekává, máme informace od odb(p)orníka. Ale v životě je to svobodná volba každého z nás, zda se budeme těšit z  do poloviny naplněné sklenice nebo si budeme zoufat, že tatáž sklenice je poloprázdná…

V jarně přestrojeném klubíku se na větvičkách usadili ptáčci z barevných látek, ze skleniček vyhlížejí hedvábné „kočičky“ a vyfouknutá vajíčka od strejdových slepiček čekají na velikonoční kosmetiku.

Děti staví velkou věž z kostek, vážou židličky do vláčku, vybavují svůj obchůdek a prodávají, skládají magnetické tvary, zatloukají dřevěné špalíčky… Prostorová představivost, jemná motorika, spolupráce, komunikace, fantazie, … vše se rozjíždí na plné obrátky. S Vojtíškem trénujeme pohodlný jazýček podle instrukcí paní logopedky, zatímco Davídkova plyšová ovečka už několikrát sjela ve stylu „a la placka“ malý kopeček z dřevěného prkna.

I když nám zima ještě zahrála na rampouchy a na loužích jsme klacíkem povozili skleněné kry, špičaté růžky jarních rostlinek se živelně derou na světlo. Světlo a tma už vyrovnaly síly a společně protrhly cílovou jarní pásku.

Svlékejte kožíšek, babičko milá,

skřivánek v oblacích vesele zpívá.

Sluníčko zahřívá pole i sady,

broučci se vyspali, jaro je tady!              Užijte si krásné jaro!

Hanka