Dětský klub Lvíček 3. – 12. 4. 2017

První dubnové dny:

Bílý domek bez dveří,

lehoučký jak pápěří.

Jen zaťukáš maličko,

hned vyběhne sluníčko.     Co je to?

V domečku se zabydlují zvířátka z vyfouklých vajíček, písmenka D-U-B-E-N spokojeně visí na prádelní šňůře v podobě velikonočních kraslic, mezi nimi srdíčka z vrbových větviček zdobená pentlemi, na stole narcisky a zlatice z naší zahrádky konkurují kytičkám z ovčí vlny. Na plotně si užívají bílá vajíčka bublinkovou parní lázeň v červených cibulových slupkách a my jsme natěšení, jaký obrázek jim vykouzlí bylinkový zábal.

U stolu sedí strejda Zdéňa a mezi koleny mu roste krásná pomlázka. Prsty mu hbitě běhají  mezi proutky, že je ani nestačíme sledovat. Za takovou hru by se nemusel stydět ani virtuóz. Jak se to naučit? Je to velká výzva a lekce trpělivosti. Pro některé z nás ještě větší. Že by trpělivost byla od slova „trpěti“?

Ááá, pomlázka je na světě! Tak hurá na babičku Stáňu! Martínek třímá v ruce  pomlázku, která ční nad hlavičkami dětí a vyrážíme.

Hody, hody, jarní trávo,

ať je tady všechno zdrávo!

Hody, hody, travičko, vyskoč ještě maličko!   

Vyskoč ještě výš,

udělej nám skrýš…

Tak, teď bude babička stále krásná a zdravá. A nejen ona! Děda Eda nás, holky, prohnal a vyšlehal také, jak se patří. Přinesli jsme jim slepičku a žabičku z vajíček a kousek piškotového beránka. Martínek hlídal, abychom ho nespálili. Jistě si ho dají ke kafíčku. My jsme si odnesli spoustu čokoládových dobrot a nejen to… VESELÉ VELIKONOCE!!!

Hanka