Dětský klub Lvíček 6. – 17. 3. 2017

Týden od 6. do 10. 3. 2017

Příroda se protahuje po dlouhém spánku. Pupeny se plní životem jako zmrzlinové kornoutky. Stromy, keře, rostliny, zvířata, ptáci, hmyzíci, žouželíci, různá havěť lesní, polní i zahradní, včetně skřítků, víl, trpaslíků, hejkalů i bludiček jsou v radostném očekávání připraveni na startovní čáře. Číhají, kdy Jaro zavelí: „ Je čas! Probuďte se! Žijte, kveťte, rozvíjejte se a tvořte k radosti své i ostatních!“

I drobné lístky narcisek na naší zahrádce už vyrazily ke sluníčku. Starostlivá babička Stáňa zaslechla jejich tiché volání : „ Pomóc! My jsme tady! Ať nás nezašlápnete!“ Vyslala hodného dědu Edu a ten poskytl narciskám ochrannou náruč v podobě drátěného plůtku. Až dospějí a rozsvítí své žluté semafory, nebudou ji potřebovat. To se ví, slabším je potřeba pomáhat!

Moc se nám líbí kniha „Jůlinka z jedlé zahrádky“ od Terezy Václavkové, která je věnována všem, kteří opatrují semínka, žížaly a jejich chodbičky.

Jak poznají žížaly i semínka, kde je jejich cestička?  Pod zemí je přece tma! Zavázali jsme si oči šátkem a poslepu, bosýma nohama jsme hledali svou cestu podle provázku. Není to jednoduché. Trénujeme své smysly, soustředění, trpělivost… třídíme semínka, ochutnáváme, skládáme jejich názvy z písmen.

Výlet do pražského divadla „Kampa“ byl velkým zážitkem. „Ronja, dcera loupežníka“ podle stejnojmenné knihy je dojemný a silný příběh opravdového přátelství Ronji a Birka. Mladším dětem jsme ho „převyprávěli“ v našem hereckém podání na druhý den. Prožít si roli na vlastní kůži, to byla důležitá učební látka. Pochopili jsme tak lépe podstatu a hloubku vztahů jednotlivých postav. Vždyť v životě nám „rolí“ bude s věkem přibývat.

Jaro už je blízko, tak ať jej nepromeškáme!

Týden od 13. do 17. 3. 2017

Jaro dělá pokusy,

vystrkuje krokusy.

Dříve, než se vlády chopí,

vystrkuje periskopy….          Zdeněk Svěrák

U nás v klubíku přibývá papírových kytiček a také venku už jaro vyslalo své nejrychlejší posly. Krokusy, sedmikrásky, fialky…Chleba s máslem posypaný řeřichou chutná určitě líp než vitamíny z lékárny.

Abychom mohli sklízet, musíme zasít. Děda Eda nám odborně ukázal, jak předpěstovat datlová rajčátka a s babičkou Stáňou jsme uložili semínka ředkviček rovnou do řádků na zahrádce.

Pejsek Ferda strejdy Honzy udělil naší Lucince další lekci odvahy. Poskakuje a vrtí ocáskem: „Neutíkej přede mnou, chci si s tebou hrát!“

Není semínko jako semínko! Poznáte to kouzelné, které otevírá všechny dveře? „Sezame, sezame, otevři se!“ Nebo lněné semínko! Něžně modrá, drobná kytička… a jsou tu kalhotky pro krtečka.  A s kapsami! Žabky máčely, čáp nalámal, ježeček pročesal, pavoučci usoukali, mravenečci utkali, borůvky obarvily…Jak je možné, že nám tolik zázraků zevšednělo? Jenom proto, že jsme „dospěli“?

Náš pavouček Vincek v příběhu „O vzácném semínku“ sní barevné mexické sny o sombrerech, kytarách a kastanětách, kaktusech, tortillách,… A Cucurbita řekne krásně čistě: „ Správně, jsem dýně, neboli tykev peckovitá mnohotvará pestrobarevná . A moc vám děkuji, že jste se o mě tak krásně postarali a naučili mě svému jazyku. „Muchas grácias!“ Kde byla doma? Jak přicestovala k nám?

Mluvte na svá semínka, zpívejte jim, buďte k nim laskaví. Budou růst a vzkvétat.

Hanka

IMG_20170316_102539