Dětský klub Lvíček 13. – 17. 2. 2017

„Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo! Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo!…“

Zpíváme si se Zdeňkem Svěrákem a tiše dáváme za pravdu moudrému poselství jeho písniček.

Nad hlavou nám létají papíroví ptáčci, poklička na hrnci, do něhož jsme nakrájeli brambory, si spokojeně upouští páru a profesionálně nadskakuje do rytmu. Zeď jsme vyšňořili novým společným obrázkem, v kterém jsme si dlouze „četli“ svoje pocity. Konečně jsme „cítily“ barvy. Malovat prstíky je jako chodit bosi. Užívali jsme si náhodných i záměrných setkání rukou, různých barev a jejich spojení. Vznikali tak další příbuzní do barevné rodiny, někteří vřelí, někteří chladnější. Někteří se líně šinuli, jiní skákali v puntících.

Vzájemná masáž nám příjemně uvolnila tělo a relaxace s vůní olejíčků nás obrnila proti nemocem. Jakou vůni má naděje, radost, síla? Jakou má barvu? Mám vše, co potřebuji? Co mi dělá dobře? Co v nás dřímá a čeká na probuzení?  Jsme jako semínka, do kterých jsou uloženy už všechny informace. Květina ví, jak má růst, kvést, vonět, jaké má mít vlastnosti, kdy je její čas zrát a plodit. Potřebujeme jen dobré podmínky a péče ani málo, ani moc. Jak to zpívali Křemílek a Vochomůrka? „Vstávej, semínko, holala, bude z tebe fiala!“ A nebyla to fiala!

S pavoučkem Vinckem  jsme si přečetli pohádku „O velkém sváru“  Sněhové královny a  krále Mráze. Jejich děti chránila láska a moudrost starého smrku, který odolal všem nárazům hněvu a mrazivá  srdce krále a královny začala tát…I dospělí se mýlí a dělají chyby. Chyby bývají stavebním materiálem úspěchu. Vlastním příkladem učíme děti chybu uznat, poučit se z ní a odpustit sobě i druhým.

Hanka