Dětský klub Lvíček 30. 1. – 10. 2. 2017

Týden od 30. ledna

Pink, pink, dupy, dup,

Cupky, hupky, cupky, hupky,

Pink, pink, dupy, dup!

Bubínek, triangl, bambusové hůlky. Muzika jak má být! A k tomu ještě taneček! Martínek „válí“ a Sofinka spokojeně konstatuje: „Martínek se nám postaršuje!“

Na koncovku děti pískají nesrovnatelně líp než dospělí. Proč? Pro ně je to dobrodružství,  pro nás výkon. Šťastný dospělý, který to svoje dítě nenechal zestárnout! Znám takové.

Mráz za dveřmi cení zoubky, chtěl by i k nám do chaloupky! Do inkoustové modři kreslí bílá stopa zmizíku „mrazivé“ obrázky, které nám budou zdobit šatnu. Mráz zasklil i třebotovský rybník a brusle dětí je pomalovaly hustými cestičkami. Naše kluziště v klubíku je papírové, polepené štíhlými krasobruslaři .

Voda není jen led. Je kouzelná, životodárná, něžná i silná. Učí nás plynout bez napětí, vnímat svou hloubku, očistit se. Při cestování s pavoučkem jsme naslouchali žbluňkání Vltavy od Bedřicha Smetany, když byla ještě malým pramínkem, jak postupně roste a sílí. Voda je i horká pára z úst, do které se tak krásně kreslí srdíčka na sklo zamrzlých dveří.

Kniha „Nikdo není daleko“ od Richarda Bacha nám připomněla, jak neuchopitelná a nepopsatelná je vzdálenost mezi lidmi. Jistě to znáte. Stojí vedle nás a přitom je tak vzdálený! A naopak. Ač je na druhém konci světa, přece je s námi. Martínka a Natálku přemohla nemoc, zůstali doma v pelíšku. Ale jistě je potěšil dopis, který ostatní děti namalovaly, na poště koupily známku, nalepily a hodily do schránky.

Z knihy:  „Může nás vzdálenost opravdu oddělit od přátel? Když chceme být s někým, koho milujeme, nejsme už vlastně s ním?“

Týden od 6. února

Ve vzduchu voní zázvorový čaj, vytrhaná písmenka ÚNOR visí na šňůře jako mokré prádlo, louskáme ořechy, hrajeme kolíčky, řešíme Logico,…

Mráz se rozhodl držet „bobříka“ vytrvalosti a pod nohy na nás nalíčil klouzačky i tam, kde nám nejsou milé. Objevujeme krásné rampouchy a na zvonkohru zkoušíme hrát rampouchovou serenádu.

S pavoučkem Vinckem motáme uzly, uzlíky, kličky, řetízky a s pomocí háčku a jehlic zkoušíme háčkovat a plést. Ale to už je „vyšší dívčí“.

Taky je potřeba pomáhat zvířátkům v lese. Kaštany, jablíčka i mrkev jim teď jistě přijdou vhod. A taky ptáčci potřebují přilepšit. Kdo z nich tu vlastně zůstal? Není to tak jednoduché. Třeba pěnkaví táta poslal mámu s dětmi na exotickou dovolenou a sám zůstal doma. Řezat velkou pilou a zatloukat hřebíky, to je velká práce! Vyrobili jsme jednoduchý dřevěný domeček- krmítko. Tak ještě chybí ptáčci.

Z mrazu nám „hoří“ tváře jak po štípané puse , ale u kamínek se rychle zahřejeme. Prstíky natrhají barevné papírky, nalepí je a za chvíli jsou z nich veselé rukavice. A ty brusle z brček! Ty by určitě brázdily rybník líp, než ty opravdové.

Jak nám je? Barvičky to řeknou za nás. Štětec labužnicky ochutnává odstíny modré, zelené, červené… a pod jeho ofinou vzniká obrázek dobré nálady.

 

Hanka