Dětský klub Lvíček 16. – 27. 1. 2017

týden 16. – 20. 1. 2017

Dětskýma očima (ušima, rozumem, srdíčkem…):

„Natálka je z nás nejdrobkovatější.

Martínek je NE!

Lucinka se tváří.

A Sofinka je úkoly.“ (Je spíš jídlo, ale to nerada slyší. Psssst!)

Přeberte si to po svém. My víme. I děti mají své starosti. A jsou dokonce stejně intenzivní a důležité jako ty naše, dospělácké. Věnujme svým dětem čas a pozornost. Zaslouží si to nejlepší. Vždyť my také. Až zestárneme a dotáhneme tu svou káru na konec cesty, budeme zase na začátku, zase dět(d)mi. Ony dospějí a stejným nám oplatí (Jan Neruda Dědova mísa).  Pracujme na sobě samých jako sochař nebo malíř. Pro své děti jsme těmi nejbližšími učiteli. Tak jako ony pro nás.

Martínek se otáčí v kuchyni a brzy mu dochází síly: „Už mám hlad z toho pracování!“ Oběd je rituál. Každý si chystáme, co máme rádi, kolik sníme. Myslím, že jsme zrovna měli jáhly s povidly a mákem. Ostýchám se přidat si, abych nepřibrala. Ale Sofinka mě pohotově uklidňuje: „Neboj, dej si! Nebudeš tlustá. Dítěti můžeš věřit!“  S tím nelze polemizovat. Cítím úlevu a vesele si dávám nášup!

V klubíku se nám zabydleli pavoučci z korku a drátků, obutí do korálkových bačkůrek. Je napínavé pozorovat, jak děti opatrně a promyšleně zdolávají  pavučinu z vlny, napnutou mezi židličkami, aby nezazvonil zvoneček a neprobudil spícího pavoučka. Přesýpací hodiny odměřily čas a  pavouček vstává. Už nemusíme být tiše.

Cestování s pavoučkem je větší zábava. Na křídlech větru pozoruje svět plný barev. Vysvětlíme mu, co která barva znamená. Ukážeme  v atlase, zda letí nad horami či nad řekou. Praotec Čech nám dobře vybral „Zemi krásnou, zemi zaslíbenou“.  A se Zdeňkem Svěrákem si zazpíváme „Chválím tě, Země má…

 

týden 23. – 27. 1. 2017

Eskymácká abeceda, Jiří Žáček

Eskymácké děti

mají školu z ledu,

učí se tam spolu

Eskymáckou abecedu.

Jsou kraje, kde je stále zima. Arktida, Antarktida.  A nám na stolečku roste iglů z kostek cukru. Není jednoduché vymyslet, jak jej postavit. Větší, menší, kolik kostek budeš potřebovat? Bác! Nevadí! Kde se stala chyba? Tak znovu a líp!

Dost počítání. Hlava potřebuje odpočinout a tělo rozhýbat. Štěpán nejlíp ví, jak na to! I když mráz štípe do tváří, užíváme si zimních radovánek dosyta!

Strejdovy slepičky uspořádaly zimní olympiádu a předhánějí se ve snášení. Naladili jsme harfičky (kráječ na vajíčka) a než vajíčka prošla bublinkovou koupelí, zahráli jsme slepičkám oslavnou hymnu. Děkujeme! Pak se prstíky rozběhly k bílému vrcholu.

Výrobou keramické „Mísy přátelství“ jsme zpečetili naše společenství. Myslím, že v tu chvíli, kdy jsme tiskli ruku do hlíny, se každému z nás zatajil dech.

Nad hlavou se nám houpají papírové vločky a černé vrány, louskáme ořechy od dědy a babičky, u dveří si slastně mlaskají rozpálená kamínka. Napětí a neskrývané  vzrušení  nám přinesl los „Šťastný pavouček.“ Škrábeme pomalu a s nadějí. Jak to dopadlo?

Hrát si je lepší než výhra. Stejně jako karty. Hra s čísly nás naprosto pohltila. Vykládat pasiáns si žádá velké soustředění, pozornost, trpělivost a vytrvalost.

Je důležitější umět se radovat ze života, než jen hromadit informace.

Hanka

IMG_20170119_111051  DSC01562