Dětský klub Lvíček 14. – 16. 11.

Na zemi sedí Martínek a pod rukama mu roste dřevěná dráha pro vláčky. Vagónků přibývá a mašince vdechla život jeho fantazie a tvořivost. Jedoucí vláček míjí stavebnicové kostky – domy a stromy- borovicové šišky.

Lucinka promyšleně ukládá kaštánky na kostkovaný šátek a počítá kamínky soupeře. Soustředí se, předvídá, trpělivě vyčkává na vhodnou příležitost, kontroluje, plánuje. Hraje piškvorky.

Sofinka pluje na vlně inspirace a na papíře jí rozkvétá barevná mandala. „Listopad – uzavření“. Netuší, jak bude vypadat, až ji dokončí. Pastelky si samy říkají o vyzvání  k tanci na papírový parket.

Natálka stele postýlku z krabičky pro dřevěného panáčka. Pozná, že má hlad, tak mu uvaří polévku. Jako hluboký talíř poslouží perleťová škeble. Tady má maminku, táta je největší. A zase spěchá do práce.

Čas a prostor dostávají jiný rozměr. Všechno je možné. Moje svoboda končí tam, kde začíná ta tvoje.

Kniha „Jak daleko je slunce“:

„Liška se vlastně nemusí bát už ničeho. Před vším a přede všemi je přece chráněná hustým pletivem mříží. Už nemyslí na to, že tu má teplo a nikdy ji netrápí hlad, žene se v duchu zasněženou loukou. Čeká den po dni na příležitost k útěku. Bude se muset štvát, aby se mohla najíst, bude si muset vyhrabat noru, aby měla kde žít, bude žít neustále ve střehu. Zato bude svobodná. Protože život bez svobody vlastně není život…“

                                            „Jak drahá je svoboda“, Ivan Klíma.

Svoboda neznamená, že o nás bude lépe postaráno, ale že převezmeme za sebe zodpovědnost.

Opatrujte se!

Hanka