Vlastní tempo ve výuce…

Dnes bych chtěla napsat příspěvek o domácím vzdělávání – tak, jak probíhá u nás, doma, ve Lví Bráně.

Za tři měsíce toho zažijete hodně:

  • pocity radosti ze svobody a vlastní organizace času a prostoru,
  • krásné zážitky, jak se dá trávit čas při učení, které rodič, co chodil do klasické školy, nikdy nemohl zažít,
  • zklamání, že nestíháte všechno, co chcete stihnout,
  • nové, nezvykle intenzivní prožívání a spojení s dítětem, které neodevzdáváte do rukou státních osnov – myslím tím pocity zodpovědnosti za vzdělávání, které necháváte na dítěti a na sobě,
  • a spoustu další vztahů a vazeb se dá popsat, které se výchovou „doma“ otevřou…

… ale tento příspěvek budu věnovat pouze jednomu – REALITA VLASTNÍHO TEMPA DÍTĚTE z pohledu maminky.

Je listopad a podle osnov bychom měli být v matematice, dle knihy od prof. Hejného, na straně 40 – tedy u počítání do 8 (sčítání a odčítání, větší, menší)… to jen tak pro představu, jako referenční bod pro rodiče jako já, který si to stále potřebuje pro sebe hlídat. Vlastně tím sama sebe kontroluji, zda nevybočujeme z normálu… Zde je názorný příklad toho, jak stádový systém ve mě stále zůstává! Realita je taková, že Sofinka si celé učivo jen opakuje, sčítat a odčítat do 10 umí hlavně kvůli existenci kovových penízků, které denně používá při jízdě autobusem. Kolik jí vrátí, když si koupí jízdenku za 6Kč nebo kolik jí chybí, aby si jí mohla koupit. Sešit z matematiky tedy funguje jen jako spojovací článek mezi maminkou a jí, protože tehdy má mou plnou pozornost – tedy vlastně nejde ani trochu o matematiku jako o to, urvat si mámu odpoledne pro sebe, protože jinak jí má brácha Filip při nutných domácích úkolech do školy.

V českém jazyce je to už o dost zajímavější. Velká vnitřní motivace žene Sofinku do pocitů, kdy je na sebe často naštvaná, že si ještě neumí přečíst sama Čtyřlístek. Nebo že chce napsat do deníčku celý příběh o tom, co zažila. Já, maminka se často přistihnu v roli pomocníka, jde ze mě pocit „musíme…“ nebo „měli bychom“ s tím něco udělat. A už to má opačný efekt – tlak se zvýší a Sofinka ztrácí chuť si odpoledne vytáhnout sešit z ČJ. Takže jsme o 10 stran pozadu, tedy vybočujeme snad z normálu? Zde je pak vnitřní práce pro rodiče… Naštěstí dnešní doba nabízí opravdu mnoho možností ke sdílení, seminářů a vzdělávání pro dospělé – třeba intuitivní pedagogika :-), jak si uvědomit, že hodnota člověka se neodvíjí od toho jak moc zapadáme do davu. Mně do cesty teď přišla konference domácího vzdělávání, která se konala v Praze 18. a 19. 11. 2016. Získala jsem spoustu nápadů jak si hrát s písmenky, jak spojovat písmenka, aby se u dítěte nezačali projevovat příznaky dyslexie – což mě napadá, že byl asi můj strach někde uvnitř, protože mně samotné čtení nešlo… Výsledek je ten, že v případě domácího vzdělávání, mám možnost zastavit, získat důvěru v sebe a v Sofinku a pak pokračovat v radosti ze hry a ne ve stresu nad sešitem.

Prvouka – zde se nabízí život sám. Pokračujeme bez sešitu…

Jen ještě doplním, že jsme si začali hrát s Angličtinou (pouze poslech a třeba pexeso) a domlouváme se o využití rodilého mluvčího, který by v klubu Lvíček trávil jeden den v týdnu.

Toliko příspěvek z domova domácího školáka. A protože Sofinka tráví většinu času v klubu Lvíček, kde mám jinou roli, doplníme časem na stránky pohled pedagogický od Hanky, průvodkyně dětského klubu.

Krásný podzim,

Jana