Dětský klub Lvíček 31. 10. – 4. 11. 2016

„Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku, kam schováš?“ Kam se schovají zvířátka? Naznačené cestičky na obrázku jsme pečlivě dokreslili tužkou a ty nás dovedli tam, kam které zvířátko patří. Pod peřinu – do pelíšku nebo do lesa. Z brček a brambor jsme si vyrobili bludiště a hledali cestu nejkratší, nejdelší, středem, zprava, podle návodu,…

A jaká je ta naše cesta? Máme dost odvahy, síly, vytrvalosti? Kde má začátek a kde je jí konec? Zrození a smrt. Odejdeme tam, kde už jsou ti, kteří se ještě nenarodili. Jsme součástí živé přírody. Jako to jablíčko, kterému jsme zavázali šátek, oživili jej očima z voňavých hřebíčků, vymodelovali nos, ústa, vrásky a budeme pozorovat, jak nám naše jablíčková babička krásně stárne.

„Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka míří vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko – všichni umřou. My také. A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE!“

(Z knihy „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce.“ Robert Fulgum)

Hřbitov jsme viděli jako malé městečko, plné květin, světýlek, ptáčků, andělů, okýnek, ticha. Dětem se nechtělo odejít. Tady se zastavil ča

s. Jako v pohádce, kde se naplnila kletba zlé sudičky vyslovená nad kolébkou Šípkové Růženky.

Jsme stále na cestě…

Šťastnou cestu!

Hanka