Dětský klub Lvíček 10. – 14. 10. 2016

Na pánvičce vesele poskakuje palačinka a naše holčičky jí pomáhají udělat veletoč. Domeček se naplnil palačinkovou vůní a náš děda Eda má narozeniny! Dostane tu nejvydařenější  a pořádně nazdobenou.

Přivítali jsme na svět první mléčný zoubek! Dlouho váhal (tam a sem, ven a dovnitř), jestli s námi ještě zůstane. Ale nakonec přece pochopil, že každá změna spěje k lepšímu. U zoubkové víly mu bude dobře.

A co na zahrádce? Zvířátka jsme už schovali pod střechu, aby nám nenastydla. Obilíčko má zeleného ježka a červenou řepu, kterou jsme chtěli mít v poledne se šťouchanými brambory na talíři, jsme nemohli vytáhnout. Táhli, táhli…

Klubík jsme si vyzdobili malovanými dráčky, abychom nezapomněli, že nosíme v sobě kousek čistého nebe, svobody, která jinde není k sehnání. Každý ji máme  ukrytou různě hluboko pod nánosem různého harampádí, starostí, problémů, složenek…

„Namícháme barvičky na ty naše písničky…! Podzim se už opravdu pustil do díla a příroda kolem nás je jedna velká galerie. Vítr, větřík, vánek a ostatní bráškové si hrají s listy na honěnou a my nestačíme tvořit.

Zkusili jste naslouchat řeči stromů? Šustí, šumí, ševelí…“Zvedněte hlavu, až půjdete kolem. Vidíte nás, slyšíte, cítíte? Jsme vám palivem, stínem, čistým vzduchem, židlí i postelí, jídlem, ochranou, úkrytem, laskavostí, moudrostí, smířením.“ V józe se o to můžeme pokusit. Uvědomit si, zda dokážeme pevně stát, „zakořenit“, být pevní, být oporou, být stromem.

Přeji vám pevné a silné kořeny!

Hanka