Dětský klub Lvíček 3. 10. – 7. 10.

Sluníčko k nám už není tak štědré jako v létě.

Má pravdu sv. František, že zahání lidi do chýšek. Nás déšť a chlad také zahnal do domečku. Ještě, že je tu tak hezky a útulno. Také zásluhou babičky Stáni, která nám našila polštářky, závěsy i kapsáře. Zatopili jsme si v kamnech a sedli si ke skleněným dvířkám jako k televizi. Vášnivé plamínky divoce olizovaly dřevo a teplo nás zahalilo jako huňatá deka. Tancující světýlka a hřejivé praskání by nás brzy ukolébaly k spánku…

Vstávat! Na stole už pár dnů lenoší jablka od strejdy Honzy a šípky, co jsme na procházce nasbírali do košíčků. Jablíčka se suší na křížaly a ze šípků si uděláme v zimě dobrý čaj. Z ostatních přírodnin kouzlíme kulaté mandaly, počítáme, podle obrázků hledáme písmenka. Také je potřeba rozvěsit podzimní girlandy z listí a nasytit oči krásnými barvami podzimu. Těch odstínů, tvarů a velikostí!

A těch plodů co nám matička Země darovala!“ Řípa se vdávala, celer výskal, mrkev tancovala a křen pískal!“ Také jsme si zatancovali, zavýskali i zazpívali. Nejen s písničkami Z. Svěráka.

Když náš děda Eda viděl, že hrajeme anglické pexeso, přenesli jsme se s ním v čase do dob mládí nás starších. Tenkrát se učila ruština. Najednou dědovi zablýsklo v oku, zaujal správný postoj a odhodlaně zapěl ruskou píseň. To jsme se nasmáli.

Štěpán se přiřítil s velkým drakem a alou na kopec! Taková svoboda. “Dráčku, užij si to!“ Žádné křižovatky, zácpy, semafory, strach a nervozita. Jen prázdné nebe…

Dovolme si být aspoň občas svobodní a bezstarostní…

Hanka