První měsíc domácího školáka

… nebo spíš by se příspěvek mohl jmenovat: „Jak se cítí rodiče dom. školáka po prvním měsíci“.

Když budu stručná a nebudu popisovat rozhodovací proces půl roku před tím, tak nejvíce nervozity bylo před 1. září. Zda vlastně vůbec kupovat aktovku, různé pomůcky, nebo že nás nečeká velké halooo kvůli ceremoniálu před budovou státní školy, kdy starosta důležitě promlouvá k dětem, nebo spíš k dospělákům…

Nezvykle nízká hladina stresu, kterou obvykle vytváří okolí, ve mě vyvolala paradoxně stejně nervozitu. A jaké to tedy nakonec bylo?

Aktovku jsem dostala od kamarádky, které se nehodila a tak jsem neodmítla, Sofinka si akorát vybrala penál a s radostí si ho naplnila pastelkami. S Haničkou, průvodkyní, jsme si udělaly výlet do Prahy a vybraly pracovní sešity na čj a mat… Moc dobře jsme si uvědomovaly, že to vybíráme stejně pro sebe a podle sebe. Co můžeme udělat je nabídnout to Sofince a uvidíme, jak jí to sedne. Koupily jsme mat. prof. Hejného, která nás zajímá a to, že výběr padl na čj. genetickou metodou bylo také intuitivně. Prvouku jsme neřešily. Jen jsem si udělala radost a koupila si příručku pro učitele… V té je popsané, kdy co má dítě podle státu zvládnout, což rodič jako já nejprve ocení a vzápětí zjistí, že to vlastně vůbec nepotřebuje. Příručku jsem otevřela jen první dva týdny, ale je pravda, že tipy na hry s dětmi mi pomohly.

A teď k samotnému „učení“. Je to nádhera, pohoda, dítě má opravdu chuť a radost se učit číst a psát. Zažít to na vlastní kůži a nejen o tom číst je krásný pocit. Dopoledne Sofinka tráví s Lucinkou v DK Lvíček, kde tvoří, sportuje, hraje si, vaří, procvičuje hravou formou písmenka, učí se hodiny atd. atd. Odpoledne máme pro sebe… a to přijdou na řadu pracovní sešity, protože Sofinka ví, že mě to baví a tak vlastně ona to dělá se mnou, je to náš společný čas. Není to o tom, že já řeknu „co máš za d.ú., pojď uděláme ho spolu“, tak jako se synem ve 4. třídě a on to stále chce odkládat. Sofinka sama s radostí vytáhne sešit a nalistuje v něm, co se jí líbí a chce zrovna udělat. Večer před spaním si vytáhneme knihu (velké písmena) a čteme – teda ona zkouší číst. A minulý týden to naskočilo. To bylo radosti a já, maminka u toho byla. Spojily se jí písmenka ve slovo a jela další a další. Pak sama sobě poděkovala… to mě fakt dostalo. Matematika je v první třídě pohoda a tak k tomu ani není potřeba nic psát. Nejvíc jí baví počítat peníze, když jede autobusem do Třebotova (má 10, pán jí vrátí 4, a další varianty).

Pokud vás téma domácího vzdělávání zajímá, v zářijovém Pravém domácím časopise je více příspěvků od rodičů. Také se tam můžete dočíst o komunitních školách nebo o unschoolingu v Čechách.

A jestli máte také domácího prvňáčka, budu ráda za sdílení vašich zkušeností na email (jana.koci@lvibrana.cz).

Krásné dny,

Jana

img_20160920_201106

img_20160906_190256

img_20160911_105520