Dětský klub Lvíček 9.4. – 20.4. 2018

Příroda kompletně vyměnila šatník. Vždyť teď frčí všechny odstíny zelené! Kolem záhonků na zahrádce chodíme tiše a opatrně, abychom nepolekali semínka a maličké rostlinky. Králíček od nás vděčně přijal listy pampelišky a v rytmu jeho zoubků mu pohotově mizí v chlupatém tělíčku. Pozorujeme mravenečky, jestli nezahlédneme puntíkovaný šátek, ale znáte to. Ferda Mravenec, ten veselý chlapík, stále něco kutí. Ptali jsme se paní ploštice, zda o něm neví, ale neodpověděla. Jen se červeně rděla rozpaky a s malými ploštičkami rychle zmizela pod listem. Tak jsme si aspoň přečetli v knížce pana Ondřeje Sekory, jak jim Ferda stavěl kolotoč.

Vykračujeme si po travnaté cestičce a Vojtíšek stále utíká dopředu. Brzy zjistí, že být první, nemusí být vždy výhra. Je sám. A tak raději počká, aby byl mezi kamarády.

Slunce nakukuje i do domečku a přes skleněný kamínek v okně nám posílá barevná prasátka. Plyšový lvíček sedí na poličce a sleduje, jak si děti hrají. Občas se protáhne nebo zakývá nohama, ale dává veliký pozor, aby ho při tom nikdo neviděl!

Vojtíšek opět projevil svůj tvůrčí cit pro design a s banánem na uchu si vyřizuje všechny své důležité hovory. Davídek stojí nad hromádkou stavebnice a kroutí hlavou se slovy:  „Já se ze mě zblázním!“ Ó, jak mu rozumím! Výstižněji bych to neřekla. Ale dělat chyby je přece dovoleno! Ba přímo potřeba! Kolikrát jsme upadli, než jsme se naučili chodit. A když nám začne „sloužit“ rozum, je to nepřípustné? Číst poselství chyb, poučit se, riskovat, být ostra-žití. Nebát se žít naostro. Nejen na zkoušku… To je cesta k úspěchu. Náhoda není nehoda, ale výhoda. A pak je pohoda! Vždyť Šikmá věž v Pise je krásným příkladem originální a světoznámé „chyby“.

Sebereflexe. Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.

Lucius Annaeus Seneca

Hanka