Dětský klub Lvíček 12. – 23. 2. 2018

Vzduchem poletují rozjásané tóny veselých písniček, plyšový lvíček s barevnou čepičkou na hlavě s  pochopením sleduje naše masopustní rejdění … A sněhuláci na oknech? Překvapením přestali tancovat. Ozdobné domečky, visící na provázku přes chodbu, jakoby tomu našemu opravdovému z ok(n)a vypadly. Balónky se nafukují pýchou, až občas nějaký praskne. Barvičky na obličej neví, kam dřív skočit a papírové tašky z obchodu se brzy mění v bujaré chlapíky. Na barevném stole veledůležitá pizza odevzdaně ubývá zubatým krajkovím. Pirát, medvěd, hastrman, dáma v klobouku, návštěvníci z jiného světa i rozverné „slečny“ v letech… vyrážíme do terénu. U oveček po krátké hře jsme našli bublifuky. Ještě „očešeme“ náš košatý „Bombónovník obecný“, zazpíváme, zatancujeme a vracíme se zpátky do tepla.

Cílem naší děsně tajné výpravy  v den svatého Valentýna bylo podstrčit babičce a dědovi čokoládová srdíčka, aby si nás vůbec nevšimli! Škoda, že jsme je neviděli, když je našli.

A do toho ještě zimní olympijské hry! Hned jsme se šli podívat do mapy, kdeže si to ti dospěláci „hrají“.

Ať jsi zdejší nebo z Korsiky,

z Číny nebo z horké Afriky,

ať jsi z kterékoliv země,

stiskni moji ruku pevně.

Pojď si hrát, pojď si hrát,

můžeš být můj dobrý kamarád.

 

Povídali jsme si o tom, kdo je přítel, jak je hezké, být spolu, jak je svět  zásluhou techniky „malý“, rozmanitý a barevný.

Národy, mějte se rády,

rozeberte barikády.

Vydlážděte k sobě chodník,

svět je náš rodinný podnik…     Zdeněk Svěrák

 

Překážková dráha na zahradě otestovala naši fyzickou kondici.

Olympijské kruhy jsme si vymodelovali, poskládali z šátků, namalovali. I barvičky jsou naši kamarádky. A každá má své vlastnosti, odstíny, rozmary, nálady…

 

Hanka