Dětský klub Lvíček 2.1. – 12.1.2018

Žít naplno! Jako v ráji na Zemi.“ Nekompromisně hlásá modrý praporek v klubíku – další ukazatel na naší cestě ke štěstí. S nadějí bereme za kliku nového roku a jsme plní očekávání a dobrých předsevzetí. Co nám přinese? Nic překvapivého. Sklidíme zase jen to, co jsme zaseli. Na kouzelném proutku naší budoucnosti, který držíme ve svých rukou, je zlatým písmem napsáno: „Převezmi za sebe zodpovědnost.“ Abychom mohli žít a pracovat s radostí a s vděčností a ne se strachem a z vděčnosti.

Tři králové svou píseň přezpívali, snědli koláč a požehnali našemu domu. Lidičky z obrázků na oknech, kteří spěchali k Betlému, se už rozešli po své práci. Teď se u nás zabydleli veselí sněhuláci, namalovaní na okna barvičkami. Nikam nechvátají, v „ruce“ větvičku, mají sezónu. Možná se i nudí. Máme jim závidět nebo je litovat? Je umění jen tak být. „Snaha zahánět nudu za každou cenu vede k ochuzení vnitřního prožívání“, říká psychiatr Peter Pothe. „Z pohledu mého oblíbeného autora Lao-ć, může být nuda chápána jako soulad se světem, kde se věci dějí samy od sebe. V tomto smyslu bych ji chtěl zažívat co nejčastěji.“

Hm, sněhuláci si mohou užívat ty vzácné chvíle do sytosti, jim kručet v břiše nebude. A navíc, nás práce baví! Pověsit správně písmena D E N E L (leden), zkontrolovat, zda rostlinky v klubíku netrpí žízní, dotvořit kalendář, prozkoumat Sluníčko, nakrájet zeleninu, uvařená vajíčka naladit strunami kráječe na úhledné plátky, struhadlo nakrmit hoblinkami mrkve nebo sýra… A ještě dávat pozor, abychom nešlápli pejskovi na tlapičku: „Člověče, Pacey, ty ses tady rozvalil uprostřed!“ Venku obstarat zvířátka, přisypat ptáčkům… Jsme bohatí.

„Bohatství je mít vnitřní klid, svobodu a pohodu. I kdyby si měl žít o vodě a o chlebu. A líp to ani popsat nesvedu. Není nad to, než mít dobrou náladu. A plynout s věčnou přítomností. A nedívat se ani dozadu ani dopředu.“ „Každý strůjcem svého osudu. A pokud budu naprosto pravdivý a upřímný, tak za svůj život nikoho obviňovat nebudu.“              Honza Volf

Tak „sejme“ jen to nejlepší.

Hanka