Dětský klub Lvíček 16.10.- 27.10.2017

Naše procházky barevnou přírodou jsou pastvou pro oči i otevřenou duši. Kokoška pastuší tobolka nešetří srdíčky, řebříček obecný je samý žebříček a zraní-li se někdo z nás o trny vyzbrojený šípek, jitrocel mu zjitřenou ránu zacelí.

Na zahrádce nám přibyla slečna švestka a elegantní růže.  Hrabeme listí a střádáme dobroty pro našeho nového zelenéhé přítele.  Je sice, pravda, trošku prostorově výraznější, ale není to žádný amatér. Je to kompostér. S dědou Edou zkoumáme, „vysavač“ na listí, krmíme králíčka a morčátko, když jim babička přinese nějaký pamlsek z kuchyně a strejda Honza zkonzultuje s Honzíčkem, jak nejlépe vystavět cestu od vrátek.

Ještě si vyslechneme divoký vrabčí parlament v hustém křoví, kde nikdo nečeká, až dostane slovo. Zářící barvy na stromech postupně pohasínají jako svíčky na narozeninovém dortě. I stromy oslavili svůj svátek.

„Pane, ať jsi stéblo trávy  nebo obyčejný list.

Prosím, dej, ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst.

Prosím, dej, ať řeči stromů aspoň trochu rozumím,

ať vědí, že se učím, a že nic neumím.

Prosím, dej, ať řeči stromů aspoň trochu rozumím,

ať vědí, že se učím, a že nic neumím….“ (Modlitba – Jan Skácel, Ulrychovi)

S kručícím bříškem se vracíme k domečku. Tam trpělivě sedí naše dýňové strašidlo s náhrdelníkem z jeřabin a bezinek. Přiblížil se HALLOUWEN (česky HALÓ VEN) ! Běžte se podívat na tu krásu!

Úchvatný příběh v našem oblíbeném divadle Kampa nás doslova vtáhl do děje svou opravdovostí.“Malý strom“ je indiánský kluk s velkým srdcem z kmene Čerokí. Umí se dívat a vidět, naslouchat a slyšet, mluvit a něco říkat . Také jsme to kdysi uměli. Jen jsme to zapomněli, ale nikdy neztratli…

Hanka