Dětský klub Lvíček 18. – 29. 9. 2017

Tajemný podzim se přikrádá šustivými kroky, na okně se červeně rdí korále z jeřabin a na stole v hrnečku ladí barvy květy topinambur s černými perličkami bezinek. Pod lavicí se schovává zlatá paruka z obilných klásků a vyhlíží dýňovou hlavičku strašidla, které netrpělivě čeká na šikovné ručičky našich dětí.

Podzim sice není kytka, ale kvete – to snad nepopřete. Jak se to stane? Čím to, že listy na podzim žloutnou, oranžoví a červenají? Ony vlastně nežloutnou, ale ztrácejí zeleň. Což ovšem nakonec vyjde nastejno… (Z knihy Rostlinopis. Podivuhodné pravdy a výmysly ze zeleného světa. Jiří Dvořák)

S tichým úžasem vybíráme nejrůznější barevné vzory, střihy a velikosti listů v podzimních ateliérech – díla návrhářů, kteří nemají konkurenci. Mezi stromy natažené lano prověří naše svaly, honičky nám protáhnou nohy, skryté houbičky jsou výzvou pro bystré oči. Náš klubík hříbky na niti hezky zdobí, ale nejlepší jsou stejně v bramboračce.

Hříbku, hříbku, ukaž se mi!

Neschovávej se mi v zemi!

Vystrč hlavu ze chvojí,

Správný hřib se nebojí!

My se také nebojíme. Učíme se rozlišovat, který strach nás chrání a který nás omezuje. Pějem písně dokola, okolo stola, la,la…, louskáme oříšky, pečeme. To nás baví. To bychom si mohli upéct Chlebovou Lhotu (kniha od Dagmar Urbánkové). Zatím jsme upekli jen švestkový koláč a přidali do něj těžce vydobytou mouku z naší pšenice. Mňam! Maminkám, babičce, dědovi… Všem, co to stihli! A nejprve jsme prozkoumali pecky- poznáte, která kam patří? (Z meruňky, citrónu, švestky, broskve, hroznového vína…)

Na kopci jsme volali ozvěnu, která si s námi rozpustile hrála. Asi byla také kdysi malá: „Voláme na hory, že pečem brambory! Voláme na hory, že pečem brambory! Voláme na skály, ať se nám nespálí! Voláme na skály, ať se nám nespálí! Voláme na lesy, až budou, dáme si…!“

Projektujeme do svých dětí svůj způsob prožívání a očekáváme, že budou „fungovat“ jako ozvěna. Ale ony jsou pro nás stejnými učiteli, jako my pro ně.

Hanka