Dětský klub Lvíček 19. – 30. 6. 2016

Bosýma nohama „nasloucháme“ matičce Zemi, oslavujeme blahodárnou vodu, když probíháme duhovými kapičkami, tryskajícími ze zelené zahradní hadice, zdobíme se třešňovými náušnicemi, zkoumáme, která kytka má lepší parfém…

Učíme se užívat si svůj čas. Každý ho máme stejnou měrou, spravedlivě. Většinou jsme chyceni v pasti minulosti a už se obáváme pastí budoucích. Když objevíte na louce u lesa voňavé lesní jahody, věřte, že ta chvíle vás jen tak nepustí z „tady a teď“.  Některé děti rychle zobou do pusy, některé sbírají na velký list nebo do dlaně. Jiné podlehnou představě, že někde před námi je jahůdek víc a jsou větší a tak se rozhodnou tu šťastnou chvíli opustit…

Ach, je tady tak krásně, jakoby i čas si sem přišel odpočinout a plyne volněji.

Co bude dnes k obědu? Hotové jídlo na talíři někdy ani nevnímáme. Času je málo a práce moc. Víme, že jíme i očima. Všimli jste si, že v každém rubínově červeném korálku rybízu se odráží slunce? Kolik kuliček, tolik sluníček. Tisíce! Zázraky bývají našim očím ukryty (za zraky). Cítili jste někdy to jemné vzrušení, které se chvěje nad luskem hrášků z vlastní zahrádky? Jako když Popelka otevírá svůj první oříšek. Co je uvnitř?

Svět je plný záhad, divů,

které jsme dřív neznali.:

motýl sedne na kopřivu

a ona ho nespálí.

Vítr vletí do bodláků,

A bodlák ho nepíchá,

Bez křídel se letky mraků

rozlétají do ticha,

moře je zas pořád slané

a nikdo je nesolí,

oči máme uplakané,

i když nás nic nebolí,

mráz bez ohně spálí růži,

stůl netrká, ač má roh,

a někdo má hroší kůži,

I když nebyl nikdy hroch…

Plno záhad je dnes všude

a rodí se zítřejší.

Tím méně jich ale bude,

čím budeme chytřejší.                 (Moudřejší, citlivější, vnímavější…?)         Záhady  Jiří Havel

Končí školní rok a bílá čtvrtka v rámečku se kvapem plní. Pod rukama dětí vzniká barevná koláž – obrázek, zachycený okamžik, vzpomínka, střípky přátelství, pocitů, vůní… Na stole ve váze kytice lučních květin, nad hlavou poletují včelky z toaletního papíru a s nimi veselé písničky Zdeňka Svěráka. Když venku kvetou paraplíčka, je tu příjemně. Rádoby přátelé „Rozmaz a Lenost“ nás už dávno opustili. Pochopili, že tady jim pšenka nepokvete. Ale nám brzy dozraje špalda!

Ještě proběhnout „bojovku“ na zahradě – sudoku, uzlíky, názvy květin, sestavit mapu, najít poklad. Ještě probudit ohníček, pohladit zvířátka a už se opravdu rozloučit…

Pohádkové prázdniny všem!!!

Kdyby tady někde byly

dveře, co vždy v pravou chvíli

otevřou se do pohádky,

to bychom se nezlobili.

Těmi dveřmi do pohádky

mohlo by se taky zpátky

a svět, co jsme opustili,

byl by na nás takhle krátký.           Kdyby   Vlastimil Redl   Karel Markytán

Hanka