Dětský klub Lvíček 5. – 16. 6. 2017

Před heřmánkem smekni,

Před bezem klekni!

Nad hlavami ve Lvíčku nám medově voní bez, který se tam suší na zimní čaj. V bříšku máme jako v pokojíčku, protože jsme si pochutnali na bezové kosmatici, a když oživíme dechem bezovou koncovku, oslava bezu je dokonalá. Zvuk píšťaly vyvolává romantický obraz pasáčků z dávných časů. Možná, že těm našim kozlíčkům a ovečkám by bylo také veseleji, kdybychom jim na ni zahráli. Vyzkoušíme to.

Jen rozumět zvířatům, lidem, sobě… Střídáme své role s profesionální rutinou, na každou bolest máme prášek, nastudováno spoustu odborných publikací.  Chceme splynout s ostatními? Když dlouho hněteme barevné kousky modelíny, vznikne šedá hmota. Nechejme svět barevný, rozmanitý, veselý, živý. Jen mít odvahu a sílu zůstat sám sebou.

S pavoučkem Vinckem jsme se tentokrát ocitli v jedné malé vesničce na jihu Itálie, kde žil byl kouzelný duhový kocourek Felix. Uměl splnit ta nejtajnější přání. Ale jen ta, která šla opravdu ze srdce a která přinesla štěstí. Sny a přání se plní i velkým, jestli moc nevyrostli a nepřestali věřit pohádkám. Ale pamatujte! To, co se dá koupit, nás šťastnými neudělá. Možná jen chvilku. Že je to tak, kocourku Felixy?

Na polích a loukách teď vládne vlčí mák. Pořádáme květinový bál. Makové panenky střídají šaty, jen se krátce zatočí v kole. Fialové, žluté, bílé… jsou křehké, zranitelné, něžné. Brzy ples skončí, čas je odnese…

Lucinka píše na tabuli jídelníček. Ještě nakreslím srdíčko jako vykřičník. Lucinka protestuje: „Ale to se přece nejí!“ „Ale jí. A je to dokonce ze všeho nejvýživnější.“ Natálka přebírá svoje oblíbené knoflíčky a třídí si je do krabiček. Marijánka – miminko si tiše prozpěvuje a zkoumá svoje nožičky. Honzíček má raději vše pod kontrolou. Chvíli je venku, chvíli vevnitř. Brzy se ho ujímá děda Eda. Jako zralý muž mu nejlépe rozumí.  Vždyť být sám sebou je radost!

Hanka